# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Nd 181/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Nd 181/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:20.ND.181.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 12. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 26/95 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 6.

## Odůvodnění

První žalobkyně podala návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 6, jejž odůvodnila svým zhoršeným zdravotním stavem a velkou vzdáleností Okresního soudu v Novém Jičíně od místa jejího bydliště.

Žalovaní 1) až 9) a 11) až 18) dali najevo, že s navrženou delegací nesouhlasí, neboť by byla na úkor procesní ekonomie sporu, a dále, že většina žalovaných, kteří mají (až na výjimky) bydliště v okrese N. J., trpí závažnými zdravotními problémy rovněž. Žalobkyně B) naproti tomu s delegací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 vyslovila souhlas.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, popř. jiných okolnostech; jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.

Přikázat věc jinému soudu však lze jen výjimečně, z důvodů vskutku závažných, neboť představuje zákonem založenou výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Zákon výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, proto, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Vzdálenost bydliště účastníka od sídla procesního soudu (včetně jeho nepříznivého zdravotního stavu) sama o sobě přikázání věci soudu jinému neodůvodňuje, jestliže je přiléhavě k dispozici procesní institut dožádání (§ 39 o.s.ř.), a účastníku nic nebrání se nechat zastoupit (§ 24 odst. 1 o.s.ř.), případně mu může být ustanoven opatrovník (§ 29 odst. 3 o.s.ř.). Zdravotní indispozice účastníka, jež brání účasti při soudním jednání u kteréhokoli soudu, je z hlediska podmínek pro přikázání věci - z logiky věci - bezvýznamná vůbec.

Nadto jsou zde okolnosti, jež přikázání věci jinému soudu působí protisměrně. Významný je odůvodněný nesouhlas jiných účastníků, a zejména aspekty procesně ekonomické; nelze pustit se zřetele, že dané řízení započalo (u procesního soudu) již 28.2.1995.

Za tohoto stavu - a s ohledem na výše uvedený ústavní princip - dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti splněny nejsou.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. prosince 2004

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-ND-181/2004-1)