# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Nd 106/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Nd 106/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:20.ND.106.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 4. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 169 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 61/2004 se k projednání a rozhodnutí přikazuje Okresnímu soudu v Ostravě.

## Odůvodnění

Podáním z 18. 2. 2004 žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Ostravě. Svůj návrh odůvodnila tím, že "účast u jednání v Praze představuje celodenní pobyt mimo bydliště, což si v současnosti nemůže dovolit, jelikož nemá zajištěno celodenní hlídání dětí", zatímco péči o ně na několik hodin pro případ účasti při jednání u Okresního soudu v Ostravě zajištěnu má. Dosavadní důvod k tomu, aby věc projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 (kterému byla věc postoupena Okresním soudem v Ostravě, u něhož byla žaloba původně podána, a který se /vzhledem k tehdejšímu faktickému pobytu žalovaného/ považoval za soud z hlediska ustanovení § 84 o.s.ř. místně nepříslušný) přitom odpadl, jelikož žalovaný v průběhu řízení ztratil zaměstnání v Praze, kde přechodně bydlel, a odstěhoval se ke svým rodičům do trvalého bydliště v okrese Šumperk.

Žalovaný - s odůvodněním, že vzdálenost mezi S. a Prahou i Ostravou je "takřka totožná" - s návrhem nesouhlasil.

Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu v platném znění (dále též jen "o.s.ř.") může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, jemuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V daném případě žalobkyně kvalifikovaný důvod (jehož existenci protistrana ostatně ani nepopírá) pro delegaci věci má; naopak, důvod nesouhlasu žalovaného, a to jak ve srovnání s povahou důvodu navržené delegace, tak ve vztahu k jeho přibližně stejné dosažitelnosti obou soudů (kterou sám potvrzuje) relevantní není. Protože se tedy přikázání věci v poměrech žalovaného nijak zásadně nepříznivě neprojeví, bylo návrhu vyhověno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. dubna 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-ND-106/2005-1)