# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 962/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 962/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.962.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 3. 2017
- Datum zveřejnění: 26. 5. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí
- Dotčené předpisy: § 30 předpisu č. 292/2013Sb.; § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 2. 2016, č. j. 23 E 3135/2015-147, kterým Okresní soud v České Lípě jmenoval kolizním opatrovníkem nezletilé oprávněné pro řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce pro dlužné a běžné Městský úřad - oddělení sociálně právní ochrany dětí v České Lípě.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním.

Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen "z. ř. s.") se s účinností tohoto zákona přesunula z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení § 30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí ve věcech výživného, upravené v části druhé hlavě páté (§ 511 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení § 30 z. ř. s., dovolání není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015); Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-962/2017-1)