# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 886/2008

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 886/2008
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.886.2008.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 9. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 175h odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 89 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb.; § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne ze dne 26. 5. 2006, č. j. 17 Nc 3023/204-14, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 11. 6. 2004, č. j. 17 Nc 3023/2004-6 (výrok I.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady 4 122,16 Kč do tří dnů od právní moci usnesení s tím, že příkaz k úhradě nákladů exekuce exekutora z 23. 6. 2005 - EX 922/04-26, se ruší (výrok III.).

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 4. 2007, č. j. 13 Co 110/2007-24, usnesení okresního soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že smrtí povinného předmět exekuce - nárok na mzdu - zanikl, neboť nemohl přejít na jiného, a že pokračování exekuce s právními nástupci povinného by se mohlo týkat jen dosud nevyplacené části mzdy do doby smrti povinného. Povinný však právního nástupce neměl, neboť dědické řízení bylo podle § 175h odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Nebylo-li možné uložit povinnost hradit náklady exekuce povinnému, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, musí být rozhodnuto o uložení této povinnosti oprávněnému, který si při podání návrhu na nařízení exekuce musí být i této skutečnosti vědom.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním oprávněný, pokládaje je ve výroku, kterým byl zavázán k zaplacení nákladů exekuce, za nesprávné. Namítá, že náhrada nákladů exekuce oprávněným podle § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen "zákona č. 120/2001 Sb."), je možná jen tehdy, pokud lze oprávněnému přičítat procesní zavinění. "Úmrtí povinného rozhodně nepředstavuje riziko pro oprávněného" a ačkoliv taková situace může nastat, dovolatel se domnívá, že "sama o sobě není ještě důvodem, aby její důsledky měly být kladeny k tíži povinného a uložena mu povinnost náhrady nákladů exekuce", jelikož v případě úmrtí povinného nemá na zastavení exekuce "žádné procesní zavinění". Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5, větou první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., (povinný zemřel, exekutorovi náklady řízení nevznikly a oprávněný právo na jejich náhradu nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. září 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-886/2008-1)