# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 852/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 852/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.852.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 4. 2018
- Datum zveřejnění: 12. 6. 2018
- Klíčová slova: Exekuce, Dovolání, Přípustnost dovolání, Dovolací důvody
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017; § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017; § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze (dále "odvolací soud") ze dne 19. 10. 2017, č. j. 11 Co 228/2017-65, jímž odvolací soud k odvolání povinné změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále "soud prvního stupně") ze dne 22. 2. 2017, č. j. 48 EXE 1581/2016-43, tak, že exekuci částečně pro vymáhanou pohledávku oprávněné 18 082,60 Kč a z této částky jdoucí úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 5. 2015 do zaplacení a ve výši 4,4 % ročně od 23. 5. 2015 do zaplacení zastavil a ve zbývajícím rozsahu usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce potvrdil, odmítá podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Dovolatelka ve svém dovolání s odkazem na ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. argumentuje tím, že při provádění plateb projevila jinou vůli (platby identifikovala tak, že jimi hradila jistinu a nikoli příslušenství dluhu), dále namítá, že "právní náklady" nelze podřadit pod "náklady a výdaje spojené se správou úvěrového účtu" a "nevidí důvod, proč by měla platit náklady exekuce, když samotný odvolací soud dospěl k závěru, že samotná exekuce vůči povinné neměla být vůbec nařízena", čímž prostřednictvím výkladu, v čem spočívá nesprávnost právního posouzení věci, dostatečně nevymezuje důvod dovolání, který nelze mimo jiné založit na otázce skutkového zjištění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2017, sp. zn. 22 Cdo 752/2014), především zcela opomíjí předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., nelze-li z celého textu dovolání dovodit, zda a jaké hledisko přípustnosti dovolání dovolatelka zvolila.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. dubna 2018

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-852/2018-1)