# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 84/2007 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 84/2007 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.84.2007.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 6. 2008 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Usnesením z 8. 10. 2004, č. j. 1 E 926/2001-96, ve znění "doplňujícího" usnesení z 2. 11. 2004, č. j. 1 E 926/2001-99 (jímž okresní soud k původnímu rozhodnutí pouze připojil poučení o odvolání), byla povinným k vynucení jejich povinnosti "zdržet se takového chovu včel, při němž dochází k bezprostřednímu nalétávání včel nad míru přiměřenou poměrům na pozemkovou parcelu oprávněných" uložena pokuta v částce 100.000,- Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že podmínky pro pokračování výkonu rozhodnutí uložením další pokuty byly splněny, jelikož dvě předchozí uložené pokuty v částkách 8.000,- a 20.000,- Kč k vynucení titulem uložených povinností nevedly. Usnesením z 28. 4. 2006, č. j. 25 Co 70/2006-146, krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně "změnil" pouze tak, že pokutu stanovil částkou 55.000,- Kč (výrok I.), jinak usnesení okresního soudu potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Svůj "měnící" výrok odvolací soud odůvodnil "celkovými osobními a majetkovými poměry povinných a faktickou vymahatelností pokut"; potvrzující výrok pak odůvodnil s poukazem na ustanovení § 351 odst. 1 o.s.ř. zásadou, že při ukládání pokut soud nezkoumá, zda povinný uloženou povinnost splnil, případně v jakém rozsahu ji splnil, že v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že v daném případě oprávnění své břemeno v tomto směru splnili a že v případě nepravdivosti jejich tvrzení by byl dán nárok povinných vůči oprávněným na náhradu škody ve výši zaplacené pokuty. V dovolání, jeho přípustnost dovozují (pokud jde o "měnící" výrok) z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a z poučení o dovolání, jež podle jejich názoru proti svému potvrzujícímu výroku připustil odvolací soud, povinní namítají, že řízení trpí vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřují v tom, že odvolací soud přehlédl, že - oprávnění se zavázali "pozastavit", resp. přerušit vykonávací řízení, přestěhují-li povinní včelstva a smění-li s oprávněnými dotčené pozemky (viz zápis o jednání účastníků z 2. 3. 2004 v kanceláři odboru výstavby a ÚP MěÚ ve Vlašimi /č. l. 84/ a návrh oprávněných na "pozastavení" vykonávacího řízení z 15. 3. na č. l. 85), - povinným ještě nevypršela lhůta stanovená onou dohodou z 2. 3. 2004 ke dni 31. 12. 2004; Vadu řízení dovolatelé spatřují také v tom, že odvolací soud - ač součástí spisu již byl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí z 22. 10. 2004, doručený okresnímu soudu dne 29. 10. téhož roku (č. l. 98) - se tímto návrhem nezabýval a rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení pokuty potvrdil, ačkoli mohl (dle názoru odvolatelů) "sám rozhodnout o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí s tím, že by rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení"; okresní soud ostatně výkon rozhodnutí usnesením z 15. 9. 2006, č. j. 1 E 926/2001-153 podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. zastavil. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné, a v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde. Podle § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení o uložení či neuložení další pokuty podle § 351 odst. 1 věty druhé o.s.ř. - na rozdíl od usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a s tím spojeným uložením první pokuty - v taxativních výčtech těchto ustanovení vyjmenováno není. Dovolání nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1, 3 o.s.ř., protože tato ustanovení jsou v řízení o výkon rozhodnutí uplatnitelná pouze prostřednictvím § 238a odst. 1 a 2 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod č. 233). Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51). Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Dovolání bylo odmítnuto, oprávněným náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. června 2008 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-84/2007-1)