# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 74/2007

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 74/2007
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.74.2007.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 2. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2006, č.j. 35 Co 147/2006-60, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

## Odůvodnění

Shora označeným usnesením městský soud změnil usnesení ze dne 6. 12. 2004, č.j. 5 Nc 2044/2004-9 (kterým obvodní soud nařídil podle rozhodnutí Č. t. ú. ze dne 9. 8. 2002, č.j. 084181/2002-631/Vob/G, ve spojení s rozhodnutím téhož orgánu ze dne 11. 2. 2003, č.j. 26399/2002-603, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. M. H., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl s odůvodněním, že v době jeho rozhodování již uplynula tříletá lhůta od vykonatelnosti exekučního titulu podle § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 71/1967 Sb.").

V dovolání - jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.") - namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, podle ní vyplývá, že ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. se neuplatní při výkonu rozhodnutí správního úřadu přiznávajícího právo, které podle hmotného práva podléhá promlčení. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání - přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 120/2001 Sb.") - je důvodné, neboť odvolací soud své rozhodnutí postavil na dosud obecně přijímaném výkladu ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., jenž však byl - v případech, o který jde i v dané věci - vskutku radikálně změněn usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněným v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 82. V tomto rozhodnutí, na něž dovolací soud v plném rozsahu odkazuje, dospěl velký senát Nejvyššího soudu k závěru, že při soudním výkonu (a tedy i exekuci) rozhodnutí správního úřadu vydaného před 1. 1. 2006, jímž bylo oprávněnému přiznáno právo podléhající podle příslušných hmotněprávních ustanovení promlčení (jak je tomu i v případě úplaty za telekomunikační služby), se ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nepoužije.

Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2008

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-74/2007-1)