# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 730/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 730/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.730.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 1. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 9. 2001, č.j. 1 E 1582/2001-15, tak, že zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (platebního rozkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 6 C 34/2001) prodejem označených nemovitostí k vydobytí pohledávky ve výši 1.431.365,- Kč s 2,5 % úrokem měsíčně od 1. 11. 2000 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (110.390,- Kč) a nákladů předběžného opatření (1.700,- Kč); oprávněnému uložil povinnost zaplatit povinnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 13.325,- Kč.

Rozhodnutí odvolacího soudu, a to jen výrok, jímž byl oprávněný zavázán k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, napadl povinný včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o.s.ř."). Konkrétně namítá, že odvolací soud neměl při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat podle ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., tedy snižovat správně určenou sazbu odměny o 50 %, protože druhým úkonem právní služby v odvolacím řízení bylo převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů). Uvedené pochybení dovolatel považuje za nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Oprávněný se ztotožnil s napadeným výrokem usnesení odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání povinného bylo zamítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; jde-li o usnesení, je přípustnost dovolání upravena v § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají. Usnesení, kterým odvolací soud - v souvislosti se změnou rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé - rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (srov. § 224 odst. 1, 2, § 151 odst. 1, § 211, § 167 odst. 1 o.s.ř.), není mezi tam vyjmenovanými usneseními.

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., protože všem případům zde uvedeným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; jím však usnesení o nákladech řízení není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002 pod č. 88).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (dovolatel na náhradu nákladů nemá právo, účelnost nákladů vynaložených oprávněným v souvislosti s vyjádřením k dovolání osvědčena není).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-730/2002-1)