# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 594/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 594/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.594.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 5. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb.; § 239 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, jež jsou ve společném jmění povinného a jeho manželky.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právní posouzení věci; podle jeho názoru odvolací soud chybně posoudil otázku náhradního doručení vykonávaného směnečného platebního rozkazu.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (dále jen "o.s.ř.").

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.

Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takové vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( § 242 odst. 3 o.s.ř.) v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu se nepodávají.

Dovolání není přípustné ani podle § 238a odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené usnesení není měnící nýbrž potvrzující a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ až f/ o.s.ř.

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 239 o.s.ř., a to proto, že ji ve svém rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil ( odstavec 1), respektive že potřebný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl (odstavec 2).

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.

Povinný podáním nepřípustného dovolání z procesního hlediska zavinil, že bylo odmítnuto; oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Tomu odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2003

JUDr. Vladimír K u r k a předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-594/2003-1)