# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 559/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 559/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.559.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 4. 2016
- Datum zveřejnění: 9. 6. 2016
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Rozhodčí řízení, Rozhodčí doložka, Náklady řízení, Exekuce
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 237 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2015, č. j. 28 Co 298/2015-232, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. června 2015, č. j. 67 Nc 4090/2009-178, o zastavení exekuce, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen "o. s. ř.", neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce zastavení exekuce, která byla zahájena na základě rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem určeným právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 (publikované pod číslem 92/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 (publikované pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 3210/2015] a není důvod, aby byla rozhodná právní otázka posouzena jinak.

K otázce zavinění a náhrady nákladů exekuce přijal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. května 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014 (publikované pod číslem 98/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) názor, že došlo-li k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí), protože titul pro exekuci (výkon rozhodnutí) od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný (například proto, že byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem), nese náklady exekuce (výkonu rozhodnutí) oprávněný, který podle takového titulu nařízení exekuce (výkon rozhodnutí) navrhl. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odklánět ani v souzené věci, protože i v souzené věci byl rozhodčí nález od počátku nevykonatelný.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 4. 2016

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-559/2016-1)