# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 556/2021

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 556/2021
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.556.2021.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 5. 2021
- Datum zveřejnění: 24. 7. 2021
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Náklady exekuce
- Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil výrok II. usnesení ze dne 6. 10. 2020, č. j. 147 EX 853/16-301, kterým soudní exekutor JUDr. Ondřej Hanák, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, uložil oprávněné povinnost uhradit náklady exekuce ve výši 122 743 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám soudního exekutora. Současně odvolací soud rozhodl i o nákladech odvolacího řízení. Městský soud v Praze přezkoumával výhradně výrok o nákladech exekuce, jejichž výši oprávněná napadla odvoláním, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně vylíčil okolnosti a důvody vedoucí jej k závěru o správnosti (spravedlivosti a přiměřenosti) vyčíslených nákladů.

Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla oprávněná dovoláním s tvrzením, že se jedná o meritorní usnesení odvislé od vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Opětovně namítá, že soudní exekutor vydal ve věci pod stejným číslem jednacím dvě usnesení, a to 7. 9. 2020 a 6. 10. 2020. Odmítá vysvětlení soudního exekutora i odvolacího soudu, že první z nich bylo jen omylem zaslaným pracovním konceptem (v němž v nákladovém výroku zcela chyběla částka, která byla uvedena jen v odůvodnění, nadto v jiné výši), a trvá na tom, že následně vydané rozhodnutí soudního exekutora je nicotné. Rovněž trvá na tom, že odměna exekutora není správně určena (soudní exekutor měl při stanovení odměny postupovat podle 11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. a nikoli podle § 5 odst. 1, protože pohledávka oprávněné nebyla v rámci exekuce vymožena). Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též "o. s. ř.".

Dovolání není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí o nákladech exekuce [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

K případným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží jen v případě, je-li dovolání přípustné. Tento předpoklad v dané věci nebyl splněn (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5653/2015, proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3058/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5147/2014).

Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-556/2021-1)