# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 502/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 502/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.502.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 6. 2018
- Datum zveřejnění: 10. 8. 2018
- Klíčová slova: Dovolání, Exekuce, Společné jmění manželů, Podmínky řízení
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017; § 103 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017; § 104 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017; § 254 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017; § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017

## Výrok

I. Dovolání manželky povinného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2017, č. j. 20 Co 124/2017-64, jímž bylo usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. srpna 2015, č. j. 15 Nc 2943/2006-27, zrušeno a řízení o částečné zastavení a odklad exekuce zastaveno, a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen "o. s. ř.", rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněné pod číslem 95/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2011, sp. zn. 20 Cdo 3513/2010), podle které existence nařízené a trvající exekuce (výkonu rozhodnutí) je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na její (jeho) zastavení a to i v případě, že provádění exekuce bylo zahájeno podle exekučního příkazu, který neměl být po právu vydán a který byl následně zrušen. Z uvedeného vyplývá, že zanikla-li exekuce, k řízení o návrhu na její zastavení již nejsou podmínky. Toto řízení proto musí být podle ustanovení § 103, § 104 a § 254 odst. 1 o. s. ř. zastaveno (k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 1840/2013). Za této situace je tak další dovolatelkou předestřená otázka vztahující se k možnosti soudního exekutora provádět po 1. červenci 2015 exekuci přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního ústavu, když samotné exekuční řízení bylo zahájeno již za právní úpravy účinné před 1. lednem 2013, irelevantní. Domnívá-li se dovolatelka, že exekuční příkazy v daném exekučním řízení neměly být vůbec vydány (k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014) a tímto nesprávným úředním postupem jí byla způsobena újma, má možnost domáhat se její náhrady na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů [srov. též ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Nadto není dovolání v části, v které směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu dovolatelky na odklad exekuce, přípustné i z důvodu, že zákon tento mimořádný opravný prostředek ve věcech odkladu exekuce nepřipouští [srov. § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. S ohledem na shora zmíněné v dovolacím řízení nelze pokračovat a Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-502/2018-1)