# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 465/2007

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 465/2007
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.465.2007.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 8. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 11. 9. 2006, č. j. 3 Nc 1329/2005-76, kterým okresní soud zrušil své usnesení z 9. 8. 2006, č. j. 3 Nc 1329/2005-70, jímž zástupcem povinné pro řízení o dovolání proti usnesení téhož krajského soudu z 30. 11. 2005, č. j. 15 Co 717/2005-35 (o nařízení exekuce) ustanovil advokáta JUDr. J. K. (výrok I.), a kterým zamítl (další) žádost povinné o ustanovení advokáta (výrok II.).

Proti usnesení odvolacího soudu podali povinná a její manžel M. N. (posouzeno podle obsahu jejich podání, směřujícího proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jehož "přehodnocení žádali") dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde.

Podle § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení týkající se ustanovení zástupce podle § 30 o.s.ř. (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) v taxativních výčtech těchto ustanovení obsaženo není.

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 237 odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu "věc sama" srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88).

Tento závěr s sebou nese posouzení dovolání jako nepřípustného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 9/2003 pod č. 15), Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř. (a ve vztahu k manželovi povinné jako druhému dovolateli také podle § 218 písm. b/ o.s.ř., jelikož není účastníkem exekučního řízení /§ 255 odst. 1 o.s.ř./) odmítl, aniž se přitom zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatelů (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.).

Protože se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto nebylo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2008

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-465/2007-1)