# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 438/2007 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 438/2007 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.438.2007.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 2. 2008 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 11. 2005, č.j. 1 E 643/2005-52, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud zejména uzavřel, že podkladový rozsudek je formálně vykonatelný, neboť byl doručen opatrovníku, který byl v nalézacím řízení povinné ustanoven, a opatrovník ani povinná se proti rozsudku neodvolali. Uvedl, že ani v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí se exekuční soud nemůže zabývat správností vykonávaného rozhodnutí či nesprávným postupem soudu v nalézacím řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen "o.s.ř.") a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Namítá, že v nalézacím řízení soud nezjišťoval dostatečně údaje o jejím pobytu a ustanovil jí opatrovníka, který však řádně nehájil její zájmy. Povinné tím byla odňata možnost účastnit se řízení a dokázat, že prostředky nebyly hlavním dlužníkům poukázány v celém rozsahu a nebyly účelově vynaloženy. Z uvedeného vyvozuje, že podkladový rozsudek nenabyl právní moci, a tedy neexistuje exekuční titul. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněné město se ve vyjádření ztotožnilo se závěry soudů obou stupňů a navrhlo "zamítnout návrh povinné na zrušení napadnutých usnesení a pokračovat ve výkonu rozhodnutí." Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila - je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést výtky podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; z obsahu dovolání se ostatně podává, že tento dovolací důvod je dovolatelkou sice ohlašován, žádné vady řízení však ve vztahu k řízení o výkon rozhodnutí tvrzeny nejsou. Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, povinná argumenty dovolacímu soudu nepřednesla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v dané věci nejde, jelikož odvolací soud dovoláním nastolenou otázku, zda případné nesplnění podmínek pro ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu v řízení, v němž soud vydal podkladové rozhodnutí, má vliv na vykonatelnost exekučního titulu, vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (ať již "zmatečnostní" podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o.s.ř, nebo "jinou" ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí; jinak řečeno, případné vady řízení nalézacího se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí. V řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (stejně jako v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí předchází) se soud takovou námitkou zabývat nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62). Při posouzení vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku (tato výhrada vznesena nebyla). Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. února 2008 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-438/2007-1)