# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 4363/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 4363/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4363.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 17. 10. 2017 - Datum zveřejnění: 19. 12. 2017 - Klíčová slova: Společné jmění manželů, Bezpodílové spoluvlastnictví manželů, Exekuce - Dotčené předpisy: § 42 předpisu č. 120/2001Sb.; § 149 odst. 4 obč. zák. ve znění do 31.07.1998 ## Výrok I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Stanislava Dvořáka, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 394/12. ## Odůvodnění Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. dubna 2017, č. j. 55 Co 96/2017-222, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2017, sp. zn. 55 Co 96/2017, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. října 2016, č. j. 6 C 165/2015-179, jímž tento soud z exekuce nařízené usnesením Obvodním soudem pro Prahu 3 ze dne 30. září 2014, č. j. 3 EX 3052/14-111, vyloučil 100 ks akcií společnosti SLUG a. s. se sídlem v Ostravě, Novinářská č. 1113/3, identifikační číslo osoby 25685173, které byly pojaty do soupisu protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 14. dubna 2015, č. j. 3 EX 3052/14-102, pod položkou 1, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dospěl mimo jiné k závěru, že akcie se staly výlučným vlastnictvím žalobkyně až po vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále též "BSM"), nikoliv na jeho základě, přičemž k vypořádání došlo nevyvratitelnou domněnkou ve smyslu ustanovení § 149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. července 1997 (dále jen "obč. zák."). Jinými slovy, žalobkyně majetek nenabyla v rámci společného jmění, ale až poté, kdy mezi ní a povinným žádné majetkové společenství neexistovalo. Samotné závazky povinného (manžela žalobkyně) vznikly až v letech 2012 a 2013. Vzhledem k tomu, že bylo zaniklé BSM vypořádáno ve smyslu ustanovení § 149 odst. 4 obč. zák., nelze majetek, jehož výlučnou vlastnicí se stala manželka povinného (žalobkyně) po zániku a vypořádání BSM, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi (povinnému). Odkaz na ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. je nepatřičný, protože toto ustanovení je účinné až ode dne 1. srpna 1998. Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním, v němž kromě jiného namítá, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, na daný případ nesprávně aplikoval ustanovení § 42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném ke dni zahájení exekuce, tj. do 30. června 2015 (dále jen "ex. řád"), na místo toho, aby aplikoval ustanovení § 42 ex. řádu (konkrétně ustanovení § 42 odst. 3 ex. řádu) ve znění účinném od 1. července 2015, přičemž vycházel z již překonané judikatury, která na danou věc nedopadá. Podle dovolatelky je v posuzované věci rozhodující, kdy vznikly vymáhané závazky a kdy došlo k zápisu listiny modifikující společné jmění do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu (otázka vědomosti věřitele - žalované - o modifikaci společného jmění), eventuálně, kdy žalobkyně informovala žalovanou o úpravě manželského majetkového režimu (otázka vědomosti žalobkyně o vymáhaném dluhu). Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen "o. s. ř", a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněném pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Uvedený závěr nepochybně platí i na bezpodílové spoluvlastnictví manželů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 586/2005). Jestliže však v dané věci bylo v době zahájení exekučního řízení bezpodílové spoluvlastnictví žalobkyně a jejího manžela vypořádáno na základě nevyvratitelné právní domněnky ve smyslu § 149 odst. 4 obč. zák. ve znění účinném do 31. července 1998 (a nebylo zjištěno, že by BSM, event. společné jmění bylo obnoveno), nelze majetek, jehož výlučným vlastníkem se stala žalobkyně až po vypořádání BSM, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 65/2008, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 2465/2009). Okolnost, že manželství v době nabytí akcií stále trvalo a bylo rozvedeno až v průběhu exekučního řízení, na uvedeném závěru nic nemění. Za dané situace je tudíž rovněž irelevantní otázka vědomosti žalobkyně o vymáhaném závazku, eventuálně informovanosti věřitele (žalované) o modifikaci společného jmění. Judikatura, na níž dovolatelka v dovolání odkazuje, na danou situaci nedopadá. S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízením se v souladu s ustanovením § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 10. 2017 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-4363/2017-1)