# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 428/2003 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 428/2003 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.428.2003.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 11. 2003 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 10. 2002, č.j. E 1961/2001-22, kterým Okresní soud v Tachově zamítl návrh povinných na zastavení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu (nařízeného usnesením ze dne 20. 2. 2002, č.j. E 1961/2001-6, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2002, č.j. 56 Co 106/2002-15). Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) uzavřel, že tvrzené okolnosti (výpověď postihla nájemní poměr založený smlouvou z 19. 3. 1992, přičemž nájemní vztah k vyklizovanému bytu odvíjející se od smlouvy z 2. 1. 1994 dosud trvá) nepatří k těm, pro něž nelze ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o. s. ř."), exekuční titul (rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. 7 C 51/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2001, sp. zn. 15 Co 288/2001) vykonat. Důsledky nájemní smlouvy, "která je datována před vydáním ... vykonávaného rozhodnutí," mohly být - v rámci podmínek pro přivolení k výpovědi nájmu bytu, skončení nájemního vztahu a povinnosti byt vyklidit - posuzovány pouze v nalézacím řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní včas dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. zpochybnili závěr, že nájemní smlouva, kterou uzavřeli s oprávněnou (pronajímatelkou) dne 2. 1. 1994, nemá pro dané řízení žádný význam. Účastníci postupně uzavřeli k témuž bytu dvě nájemní smlouvy, aniž by z pozdější vyplývalo, že se dříve uzavřená zrušuje. Výpověď oprávněné se týkala nájmu založeného smlouvou z 19. 3. 1992, takže nájemní právo k vyklizovanému bytu zřízené pozdější smlouvou trvá a jeho existence způsobuje, že výkon rozhodnutí je nepřípustný. Dovolatelé proto požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o. s. ř.). Otázku, zda z hlediska ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. může být v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí relevantní okolnost, že účastníci před vydáním rozsudku, jímž bylo přivoleno k výpovědi nájmu bytu, určeno, že nájemní poměr končí uplynutím stanovené výpovědní lhůty, a povinným uloženo byt po uplynutí určené lhůty vyklidit, uzavřeli k témuž bytu dvě nájemní smlouvy, vyřešil odvolací soud souladně se standardní judikaturou. Závěr, že k nájemní smlouvě z 2. 1. 1994 přihlížet nelze, vyplývá (aniž by bylo nezbytné posuzovat důsledky pozdější smlouvy, jíž byl přenechán nájemcům tentýž předmět nájmu, popřípadě její platnost) již z toho, že vykonávaný rozsudek zavazuje k vyklizení předmětného bytu poté, co povinným skončil nájemní poměr bez zřetele k tomu, jaká nájemní smlouva představovala jeho právní důvod. Jestliže právní otázka, kterou v rámci způsobilého dovolacího důvodu povinní napadli, nevykazuje zásadní význam, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.; Nejvyšší soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné, která by měla na náhradu nákladů řízení nárok, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. listopadu 2003 JUDr. Pavel Krbek, v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-428/2003-1)