# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 409/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 409/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.409.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 4. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 26. června 2002, č. j. E-Nc 11765/2002-2, kterým obvodní soud zamítl návrh na nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších předpisů. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že rozsudek, jehož exekuce byla navržena, povinnému nebyl doručen v souladu s ustanovením bodu 18. přílohy č. 5 k vyhlášce č. 78/1989 Sb., v rozhodném znění (poštovní řád), a tedy ani s ustanovením § 47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění před novelou č. 30/2000 Sb., (podle nějž může doručovatel písemnost uložit teprve po předchozím marném pokusu o doručení za podmínek tam stanovených), a že jej tudíž nelze mít za vykonatelný.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná (zastoupena advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., a jímž namítá nesprávné právní posouzení, které spatřuje v tom, že exekuční soud - podle ní neoprávněně - přezkoumával správnost doložky vykonatelnosti, jíž byl exekuční titul opatřen soudem nalézacím. Na podporu svého právního názoru pak dovolatelka přednesla, že týž titul byl posouzen jako řádně doručený a tudíž vykonatelný i v usnesení z 5. srpna 1997, sp. zn. 22 E 511/97, jímž výkon tohoto rozsudku nařídil (a jejž - byť pouze neúplně, a to pro částku 4 894, 20 Kč - též vykonal) Obvodní soud pro Prahu 3, proti jehož exekučnímu rozhodnutí povinný případné odvolání nepodal.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, takže dovolatelčin odkaz na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je nepřípadný) přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Tak tomu v souzené věci není. Již starší judikatura dovodila, že i když (exekuční) soud vychází především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§ 261 odst. 2 o.s.ř.), je oprávněn a povinen v případě pochybností provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, zejména zjištění o tom, zda rozsudek byl řádně doručen (viz zpráva Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod poř. č. 21 na str. 160/498).

Není-li tedy exekuční soud doložkou vykonatelnosti vystavenou nalézacím soudem vázán, a je-li naopak oprávněn posoudit, zda je rozhodnutí po formální stránce vykonatelné, samostatně (na čemž nic nemůže změnit ani skutečnost, že týž titul byl částečně vykonán v jiném exekučním řízení), je napadené rozhodnutí v souladu s dosavadní judikaturou, a Nejvyššímu soudu tak nezbylo, než dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout.

Dovolání bylo odmítnuto, povinnému náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2003

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-409/2003-1)