# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 4055/2017 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 4055/2017 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4055.2017.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 9. 2017 - Datum zveřejnění: 6. 12. 2017 - Klíčová slova: Exekuce, Zastavení exekuce, Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ## Výrok Dovolání povinného se odmítá. ## Odůvodnění Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. března 2017, č. j. 13 EXE 5011/2010-38, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov pod sp. zn. 203 EX 04735/10. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž poukazuje na svoji nepříznivou situaci. Má za to, že jestliže je prováděna exekuce již sedm let a on žádný majetek nevlastní, měla by být podle ustanovení § 268 odst. 1, písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.") zastavena. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekucí na základě ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tj. kdy průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je totiž s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, či ze dne 17. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014). Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat - z hlediska jejího obsahu - základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky, mimo jiné např. vzhledem k tomu, že povinný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 14. února 2017 (č. l. 30 spisu), podle kterého je povinný v produktivním věku a v budoucnu lze očekávat, že alespoň část vymáhané pohledávky uhradí, navíc se doposud nepodařilo sepsat movité věci povinného. Ačkoli lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, přesto výše zmíněným materiálním požadavkům zásadně vyhovuje; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako nedůvodný proto, že soudní exekutor dosud nedokončil prověřování majetkových poměrů povinného a nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce, a lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného. Lze sice přisvědčit tvrzení povinného, že v současné době nemá žádný majetek a exekuci nelze vést "napořád" (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, a ze dne 22. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 5551/2016), ale s přihlédnutím k dostatečným možnostem pracovních příležitostí na trhu práce (což je dovolacímu soudu známo z veřejně dostupných informací) je na soudním exekutorovi, aby průběžně majetek povinného zjišťoval. Teprve v případě, že by ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce. Na základě řečeného lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde (nyní) nebyl dán. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 9. 2017 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-4055/2017-1)