# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 3792/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 3792/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3792.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 10. 2016
- Datum zveřejnění: 30. 12. 2016
- Klíčová slova: Exekuce
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 3 o. s. ř.; § 218a o. s. ř.; § 243b o. s. ř.; § 104 odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2015, č. j. 16 Co 335/2015-50, se odmítá.

II. Řízení o dovolání povinného proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 2650/2016, se zastavuje.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2015, č. j. 16 Co 335/2015-50, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. července 2015, č. j. 67 EXE 3387/2014-25, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen "o. s. ř.", a podle ustanovení § 218a o. s. ř ve spojení s § 243c odst. 3 o. s. ř. jako opožděné odmítl, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud dále řízení o dovolání povinného proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 2650/2016, kterým bylo odmítnuto dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2015, č. j. 16 Co 335/2015-50, podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil, neboť zde není soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o dovolání povinného proti rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.).

Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího občanský soudní řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o dovolání proti rozhodnutí dovolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002). V dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 10. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-3792/2016-1)