# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 3469/2006 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 3469/2006 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3469.2006.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 1. 12. 2006 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 6. 2004, č.j. E 2267/2002-18, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vymáhaná pohledávka - vzniklá za účinnosti zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen "hosp. zák.") - není promlčena; vykonávané rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 2. 2002 a teprve od uplynutí lhůty k plnění začala běžet desetiletá promlčecí lhůta podle § 131b odst. 5 hosp. zák. Ustanovení § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obch. zák."), se na souzenou věc nevztahuje (§ 763 obch. zák.). V dovolání - jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 238a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.") - namítá povinný nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že ustanovení § 763 odst. 2 obch. zák. se vztahuje pouze na případy, kdy lhůta uvedená v § 131b odst. 5 hosp. zák. začala běžet před nabytím účinnosti obchodního zákoníku; jelikož v souzené věci tomu tak není, uplatní se § 408 odst. 1 obch. zák., jenž je navíc v poměru speciality vůči všem ostatním - tedy i přechodným - ustanovením obchodního zákoníku. Jediná výjimka z tohoto pravidla, stanovená pro práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv (§ 763 odst. 1, věta druhá, obch. zák.), na souzený případ nedopadá. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Oprávněný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, nicméně jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. V otázce, jež je v souzené věci předmětem dovolacího přezkumu, byla již soudní praxe usměrněna usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 434/2004, uveřejněným v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2005 pod č. 169. V něm Nejvyšší soud vyložil, že pro určení, podle jakého právního předpisu se posuzuje promlčení práva přiznaného pravomocným rozhodnutím soudu, je podstatné, podle jakého předpisu byl posuzován právní vztah mezi účastníky v nalézacím řízení; řídí-li se tento vztah dosavadními předpisy, řídí se dosavadními předpisy i lhůty pro uplatnění práv z tohoto vztahu vyplývajících, a to i když začnou běžet až po účinnosti obchodního zákoníku (§ 763 odst. 2, druhá část věty,). Jelikož v souzené věci - a o tom není sporu - se právní vztah mezi účastníky řídí hospodářským zákoníkem, posoudí se podle tohoto předpisu i promlčení pravomocně přiznaného práva, a to i když lhůta uvedená v § 131b odst. 5 hosp. zák. začala běžet až po nabytí účinnosti obchodního zákoníku. Právní názor odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou soudní praxí. Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť povinný na jejich náhradu právo nemá a oprávněnému náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. prosince 2006 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-3469/2006-1)