# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 3347/2007

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 3347/2007
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3347.2007.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 4. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 15. 11. 2006, č.j. 12 Nc 10707/2004-59, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 10. 11. 2004 (výrok I.) a rozhodl, že předmětem exekuce nadále zůstávají pouze náklady exekuce (výrok II.).

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že oprávněnému uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.735,-- Kč a povinnému uložil povinnost nahradit náklady exekuce v uvedené výši oprávněnému; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že soud prvního stupně odvoláním nedotčeným výrokem I. zastavil exekuci, čímž zaniklo pověření soudního exekutora, a ten již nemůže náklady exekuce vyčíslit svým příkazem k jejich úhradě. Soud, který rozhoduje o zastavení exekuce, je povinen zároveň rozhodnout také o jejích nákladech.

Usnesení odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním. Namítá, že plnění povinného je plněním v exekuci, a proto neměla být výše jeho odměny soudem určena podle § 11 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-3347/2007-1)