# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 3104/2005 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 3104/2005 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3104.2005.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 27. 7. 2006 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 6. 2005, č.j. 90 Nc 10308/2005-12, kterým okresní soud zamítl návrh, jímž se oprávněná domáhala (na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě z 19. 6. 1995, sp. zn. 27 C 124/95) k vydobytí pohledávky 11.360,- Kč s 14,6 % úroky z prodlení od 1. 8. 1992 do zaplacení a náhrady nákladů předcházejícího řízení nařízení exekuce. Uzavřel, že oprávněná neprokázala, že na ni přešlo nebo bylo převedeno právo z exekučního titulu; smlouvy o postoupení pohledávky z 8. 10. 2004, resp. 19. 11. 2004, jimiž převod práva dokládala, nemají povahu listiny ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 120/2001 Sb."), neboť podpisy smluvních stran nejsou zákonem předepsaným způsobem ověřeny. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen "o.s.ř."). Za otázku zásadního právního významu (§ 237 odst. 1 písm. c/, § 237 odst. 3 o.s.ř.) pokládá "otázku nutnosti existence úředně ověřených podpisů na smlouvě o postoupení pohledávek pro možnost nařízení exekuce ve prospěch postupníka". S odvolacím soudem, který kvalifikaci listiny svázal s legalizací (úředním ověřením podpisů smluvců), nesouhlasí a prosazuje naopak, že k naplnění požadavků předkládaných ustanovením § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. postačuje vidimace smlouvy. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž také dovolatelka správnost rozhodnutí odvolacího soudu poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila - je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Dovolatelkou předložená argumentace však k závěru o tom, že je napadené rozhodnutí zásadního právního významu, nevede. Otázku, jenž nabídla k přezkumu (zda kvalifikovaný průkaz převodu práva ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, představuje notářsky ověřená shoda kopie smlouvy o postoupení pohledávky s originálem /vidimace/), vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou; ta dovodila, že ověření podpisů je nezbytné vzhledem k principu formalizace předpokladů nařízení exekuce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1999 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1772/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/1999 pod č. 50, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2005 pod č. 43). Ověřený opis smlouvy s neověřenými podpisy k prokázání přechodu práva z exekučního titulu nestačí, neboť vidimací se soukromé listině vyšší kvalita věrohodnosti neposkytuje. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinné v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. července 2006 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-3104/2005-1)