# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 3099/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 3099/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3099.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 9. 2011
- Datum zveřejnění: 21. 10. 2011
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Výkon rozhodnutí
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.; § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009; § 236 odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 25. 11. 2008, č. j. 36 E 35/2008 - 15, nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 11. 2005, č. j. 13 C 242/2005 - 49, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2006, č. j. 18 Co 252/2006 - 94, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinných a všech, kdo se ve vyklizovaném bytě zdržují na základě jejich práva, do zajištěného náhradního ubytování (blíže specifikovaného ve výroku tohoto usnesení); dále povinným uložil povinnost zaplatit oprávněné společně a nerozdílně na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 5.600,- Kč.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2010, č. j. 39 Co 300/2009 - 36, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k první povinné (která v průběhu odvolacího řízení dne 9. 9. 2009 zemřela) zrušil a řízení vůči ní zastavil (§ 19, § 103, § 254 odst. 1 a § 107 odst. 5 o. s. ř.), ve vztahu k druhému povinnému je změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vůči němu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud - vzhledem ke zjištění učiněnému z připojeného nalézacího spisu, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2006, č. j. 18 Co 252/2006 - 94, nebyl v rozporu s § 45c odst. 1 a § 158 odst. 2 o. s. ř. doručen zástupkyni žalovaných (povinných), jíž udělili procesní plnou moc - dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí není pravomocné a vykonatelné a že tak nebyly splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a písm. d) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda "doručení účastníkům namísto právního zástupce má za následek tu skutečnost, že rozsudek není pravomocný, ač soud právní moc vyznačil, když v období od vyhlášení rozsudku do dnešního dne účastníci ani advokát neuplatnili námitku, že nemají rozsudek doručen". Namítá, že "zákon neupravuje neúčinnost doručení v případě doručení rozhodnutí ve věci pouze účastníkům řízení", z čehož dovozuje, že "závěry odvolacího soudu o neexistenci exekučního titulu nemají oporu v zákonných ustanoveních, protože účastníkům bylo doručeno řádně předpisům vyhovujícím způsobem". Dále uvedl, že "vzhledem k tomu, že povinná č. 1 zemřela, nezbývá, než řízení proti ní zastavit, avšak z důvodu jejího úmrtí", a že "navíc rozhodnutí trpí i jinými vadami, když povinní jsou právně zastoupeni a v rozhodnutí o žádném zastoupení není nic uvedeno". Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ve vztahu k druhému povinnému zrušil a věc "vrátil k novému projednání a rozhodnutí".

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 10. března 2010, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009 a neshledal je přípustným.

Předně je třeba konstatovat, že ve věcech výkonu rozhodnutí lze dovolání podat jen v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009].

Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněného proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž ve vztahu k druhému povinnému změnil usnesení soudu prvního stupně, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání v dané věci není přípustné [§ 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] ani proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k první povinné zrušil a řízení vůči ní zastavil, neboť v tomto ohledu je napadené rozhodnutí v souladu s § 107 odst. 5 ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř., a nemá tak po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.; jestliže první povinná, jak bylo zjištěno, v průběhu odvolacího řízení dne 9. 9. 2009 zemřela, neumožňuje povaha věci v řízení o výkon rozhodnutí pokračovat. Dovolací soud proto dovolání oprávněného proti tomuto výroku podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. rovněž odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na

jejich náhradu nemá právo a druhému povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-3099/2011-1)