# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2897/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2897/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2897.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 8. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinných proti usnesení ze dne 2. 7. 2005, č.j. 092 EX 78/05-24 (exekutorského spisu), kterým soudní exekutor udělil příklep k označeným nemovitostem vydražiteli M. H., jemuž stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání (výrok I.); opravné usnesení soudního exekutora ze dne 9. 8. 2005, č.j. 092 EX 78/05-27 (exekučního spisu), krajský soud "změnil" tak, že příklep se uděluje "k jedné ideální polovině nemovitostí - podílu druhé povinné v rozsahu jedné ideální čtvrtiny a podílu třetí povinné v rozsahu jedné ideální čtvrtiny, a to jedné ideální polovině pozemku" (výrok II.). Povinní, kteří se zúčastnili dražebního jednání a nevznesli při něm námitky proti příklepu, nejsou podle odvolacího soudu legitimováni k podání odvolání proti usnesení o příklepu (§ 218 písm. b/, § 336k odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř."). Se soudním exekutorem se odvolací soud ztotožnil v tom, že podmínky ustanovení § 164 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. byly splněny; to, že byla vydražena celá nemovitost, je zřejmou nesprávností, jíž byl postižen výrok usnesení o příklepu (toliko z důvodu přesné formulace odvolací soud "změnil" výrok opravného usnesení).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž zpochybňují zákonnost dražebního jednání a jeho výsledku, ústícího v udělení příklepu vydražiteli.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání není přípustné, neboť jím napadené usnesení - ani v jednom ze svých výroků - není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu "věc sama" srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88) a ve výroku o odmítnutí odvolání není ani rozhodnutím měnícím či potvrzujícím.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Co 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 196).

Nejvyšší soud proto dovolání - aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatelů (§ 241b odst. 2 o.s.ř.) - odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. srpna 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2897/2005-1)