# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2875/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2875/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2875.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 4. 2005
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Odvolací soud změnil prvostupňové usnesení tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Exekutor ve včasném dovolání namítl, že řízení u odvolacího soudu bylo postiženo vadou, která má za následek neúplné a tedy nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadu spatřuje v tom, že se odvolací soud vůbec nezabýval náklady exekučního řízení, které vznikly soudnímu exekutorovi, ač byly splněny podmínky pro rozhodnutí dle § 89 exekučního řádu a zavinění zamítnutí návrhu na nařízení exekuce pro nevykonatelnost titulu by mělo být přičítáno oprávněnému.

Dovolání přípustné není.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu § 52 odst. 1 a § 130 zák. č. 120/2001 Sb. nepochybně též nařízení exekuce); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že je jimi rozhodováno ve věci návrhu na nařízení exekuce, takové rozhodování pak představuje nepochybně věc samu - předmětem rozhodování je další osud exekuce s významnými účinky.

Ve smyslu ustáleného výkladu přípustnosti dovolání ve vztahu k pojmu věc sama je totiž takový pojem právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení o návrhu na nařízení exekuce je tedy o věci samé rozhodováno pozitivním, případně zamítavým ve vztahu k návrhu, výrokem. Současný výrok o náhradě nákladů řízení, byť ve vztahu exekutora a účastníků, je rozhodnutím o vedlejším plnění (jde o rozhodnutí výlučně procesní povahy), které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná návrhem nebo vyplývající z průběhu řízení a není tedy rozhodnutím o věci samé. Uvedené obdobně platí pro dovolatelem vytýkanou absenci nákladového výroku.

Dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze. Dovolacímu soudu tak nezbývá, nežli jeho dovolání za postupu dle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.

Tomu odpovídá i nákladový výrok ( § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.); podle obsahu spisu není zřejmé, že by komukoliv krom dovolatele vznikly v dovolacím řízení náklady.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

.

V Brně dne 19.dubna 2005

JUDr. František I š t v á n e k , v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2875/2004-1)