# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2418/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2418/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2418.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 10. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 2. 2003, č.j. 1 Nc 3166/2002-27, v části, jíž byla exekuce nařízená usnesením ze dne 7. 10. 2002, č.j. 1 Nc 3166/2002-9 zastavena, potvrdil (výrok I.), v části týkající se náhrady nákladů exekuce změnil tak, že oprávněné uložil povinnost zaplatit Mgr. J. K., soudnímu exekutorovi se sídlem v O., částku 4.049,- Kč (výrok II.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud uzavřel, že exekuce byla správně k návrhu oprávněné zastavena (§ 268 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen "o.s.ř."/, § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen "zákon č. 120/2001 Sb."/). Vzhledem k tomu, že oprávněná v procesním smyslu zavinila zastavení exekuce, je v souladu s ustanovením § 89 zákona č. 120/2001 Sb., aby hradila náklady exekuce. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, které směřuje toliko proti výroku II., jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů exekuce, a proti výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Povinná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla jeho "potvrzení."

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadeným výrokům usnesení proto, že rozhodnutí o nákladech exekuce (§ 87 odst. 1, § 89 zákona č. 120/2001 Sb.), ani rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; jimi však uvedená usnesení nejsou (rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení navíc není usnesením, jímž by odvolací soud měnil či potvrzoval rozhodnutí soudu prvního stupně).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly povinné, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení rozhodné; tomu odpovídá výrok, že žádná z účastnic na náhradu nákladů nemá právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2418/2003-1)