# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2362/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2362/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2362.2003.1
- Typ rozhodnutí: Rozsudek
- Datum rozhodnutí: 27. 10. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 267 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 37 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.

## Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2003, č.j. 19 Co 175/2002-51, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. 3. 2002, č.j. 8 C 41/2001-40, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 20. 3. 2002, č.j. 8 C 41/2001-40, zamítl žalobu na vyloučení označených movitých věcí z výkonu rozhodnutí. Dovodil, že právní úkon (smlouva), na jehož základě měla žalobkyně věci nabýt do vlastnictví, je neplatný (smlouvu uzavřela "pod obchodním jménem v té době nezapsaným v obchodním rejstříku"); právo k věcem, které ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o.s.ř."), nepřipouští výkon rozhodnutí, tedy prokázáno nebylo.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 7. 2003, č.j. 19 Co 175/2002-51, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Závěr o neplatnosti smlouvy shledal odvolací soud správným a doplnil jej konstatováním, že "označení kupujícího ve smlouvě z 1. 6. 1998 je natolik neurčité (což způsobuje neplatnost dle § 37 o. z.), že není zřejmé, koho lze vlastně za kupujícího označit." Úvahy o dalších důvodech pro zamítnutí žaloby připojil nad rámec uvedeného závěru.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, namítajíc že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Odvolacímu soudu oponuje v tom, že smlouva, která má podle jejího názoru všechny náležitosti vyžadované zákonem, je neplatná. Jestliže účastník smlouvy jednal pod názvem, který neodpovídá tomu, co je jako obchodní jméno zapsáno v obchodním rejstříku, není - argumentuje dovolatelka - právní úkon neurčitý vždy, ale jen tehdy, není-li objektivně zřejmé, kdo jej učinil; dovolatelka však byla ve smlouvě označena i identifikačním číslem, které "zachovávalo totožnost subjektu právního úkonu."

Žalovaní se ve vyjádřeních ztotožnili s rozsudkem odvolacího soudu.

Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. přípustné (a současně důvodné), neboť otázku platnosti právního úkonu, od něhož žalobkyně odvíjí právo k věcem, které nepřipouští výkon rozhodnutí, vyřešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem.

Právní posouzení věci je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 267 odst. 1 o.s.ř. lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."), které se uplatní i v obchodních závazkových vztazích, musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle ustanovení § 8 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 8. 1998, tj. do doby, kdy nabyl účinnosti zákon č. 165/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "obch. zák."), se obchodním jménem rozumí název, pod kterým podnikatel činí právní úkony při své podnikatelské činnosti. Obchodní jméno obchodních společností a družstva je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku; součástí obchodního jména právnických osob je i dodatek označující jejich právní formu (§ 9 odst. 1, 2, věty první a třetí, obch. zák.).

Skutkový stav, zjištěný soudem prvního stupně a pro účely posouzení určitosti smlouvy převzatý odvolacím soudem, nebyl dovoláním zpochybněn (s ohledem na založení přípustnosti dovolání ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ani být nemohl, viz § 241a odst. 3 o.s.ř.); dovolací soud z něj proto vychází. Žalobkyně (kupující), zastoupená na základě plné moci Ing. B. S., uzavřela s V. - Z. u. k., spol. s r. o. (prodávající, nyní V., s. r. o. v likvidaci), dne 1. 6. 1998 smlouvu, jejímž předmětem byl převod movitých věcí specifikovaných v příloze. U Okresního soudu v Prostějově se vedou ve prospěch žalovaných jako oprávněných pod spisovými značkami E 1334/98, E 1468/98 a E 1469/98 výkony rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné V., s. r. o. v likvidaci, při jejichž provádění byly 19. 10. 1998 sepsány i věci, o nichž žalobkyně tvrdí, že je nabyla do vlastnictví uvedenou kupní smlouvou. Přestože v době uzavření kupní smlouvy byla žalobkyně v obchodním rejstříku zapsána pod obchodním jménem "E. O. - a. d. p., s. r. o., označila se ve smlouvě názvem, který jako její obchodní jméno bylo zapsáno do obchodního rejstříku až 14. 7. 1998 ("Z. p., spol. s r. o.").

Obchodní společnost činí právní úkony v rámci své podnikatelské činnosti pod obchodním jménem, tj. názvem, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku (srov. § 27 odst. 1 písm. a/ obch. zák.). Jestliže obchodní společnost uvede v písemném právním úkonu své obchodní jméno nepřesně nebo neúplně, popř. se označí takovým obchodním jménem, jehož změna dosud není zapsána v obchodním rejstříku, jde o vadu projevu vůle (vadu v označení osoby /účastníka smlouvy/); taková vada může v režimu občanskoprávních a obchodních vztahů způsobit neplatnost právního úkonu pro jeho neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.) jen tehdy, nelze-li ji odstranit výkladem podle ustanovení § 35 odst. 2, 3 obč. zák. a § 266 obch. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 386/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 6/1998 pod č. 46, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 315/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7-8/2002 pod č. 55).

Za situace, kdy kupující byl ve smlouvě ze dne 1. 6. 1998 označen nejen obchodním jménem (platným podle výpisu z obchodního rejstříku sice až od 14. 7. 1998), ale i dalšími znaky, zejména identifikačním číslem (62304089), které při změně obchodního jména v obchodním rejstříku zůstává nezměněno (§ 28 odst. 1 písm. b/, odst. 6 obch. zák.), je závěr odvolacího soudu o neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. zjevně nesprávný, neboť účastníkem kupní smlouvy bez jakýchkoli pochybností byla žalobkyně.

Dovolací soud - i když dovolatelkou uplatněný důvod nesprávného právního posouzení, jímž je vázán, byl vyčerpán - přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2, písm. a/, b/ a odst. 3 (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).

Řízení před odvolacím soudem trpí v rozsahu jdoucím nad rámec závěru o neplatnosti smlouvy podle § 37 odst. 1 obč. zák. (na kterém se shodly soudy obou stupňů) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; rozhodnutí odvolacího soudu totiž není v uvedené části přezkoumatelné.

Skutkové zjištění, k němuž dospěl po zhodnocení listinných důkazů soud prvního stupně, odvolací soud - jak poznamenává v odůvodnění svého rozsudku - převzal, ovšem vzápětí, uvádí-li "další důvody pro zamítnutí žaloby," se od něho výrazně odchyluje. Na rozdíl od soudu prvního stupně skutkově uzavírá, že věci, jejichž vyloučení z exekucí žalobkyně požaduje, nejsou totožné s těmi, které nabyla smlouvou, a že nebylo prokázáno uzavření smlouvy dne 1. 6. 1998 (okolnosti nasvědčují snaze povinné společnosti po nařízení výkonů "skrýt majetek ... před věřiteli do společnosti jiné"). Současně dospívá ke zjištění, které soud prvního stupně neučinil, že kupní cena věcí smlouvou převedených je v nepoměru s jejich hodnotou (z toho vyvodil právní závěr, že smlouva je neplatná "i dle § 265 obchodního zákoníku").

Podle ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř., které se uplatní i pro odvolací řízení (§ 211 o.s.ř.), soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvede, které skutečnosti má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Odůvodnění napadeného rozhodnutí této směrnici nevyhovuje, neboť není zřejmé, z jakých listinných důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud, který sám dokazování neprováděl, vycházel a na základě jakých úvah ke svým skutkovým zjištěním dospěl.

Jelikož odvolací soud otázku platnosti právního úkonu posoudil v rozporu s tím, co bylo uvedeno shora, a protože řízení zatížil i zmíněnou vadou, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) napadený rozsudek zrušil (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.); zrušil i rozsudek soudu prvního stupně, který se dopustil téhož omylu při právním posouzení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Právním názorem vyjádřeným v tomto rozhodnutí je soud prvního stupně (odvolací soud) vázán (§ 243d odst. 1, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2004

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2362/2003-1)