# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2344/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2344/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2344.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 3. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze 16. října 2000, č. j. 34 E 256/99-24, ve znění opravného usnesení z 30. 8. 2001, č.j. 34 E 256/99-42, jímž obvodní soud zastavil výkon rozhodnutí nařízený usnesením z 21. února 2000, č. j. 34 E 256/99-9, přikázáním pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu - tak, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí zamítl a oprávněné přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná, zastoupená advokátem, dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o. s. ř."), a jímž namítá nesprávné právní posouzení věci.

Podle části dvanácté (přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Právě o posléze uvedený případ v dané věci jde (městský soud sice rozhodl 21. listopadu 2001, avšak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů /viz bod 15. přechodných ustanovení/, jelikož odvolání směřovalo proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydanému 16. října 2000, tedy před účinností novely), proto Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen "o.s.ř.").

Dovolání bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, č. 10 pod poř. č. 70).

Dovolání v souzené věci tudíž mohlo být podáno včasně pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jak se podává z obsahu spisu, napadené usnesení nabylo právní moci dne 7. 2. 2002. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 7. března 2002 (ustanovení § 57 odst. 2 věta první o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně - viz otisk razítka podatelny obvodního soudu na č. l. 48) až 15. března 2002, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinná, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů právo nemá a oprávněné, jež by naopak právo na jejich náhradu měla, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2344/2002-1)