# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2329/2005 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 2329/2005 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2329.2005.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 27. 4. 2006 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.; § 226k odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok Dovolání se zamítá. ## Odůvodnění Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 18. 10. 2002, sp. zn. Ex 138/02, jímž soudní exekutor vydražiteli udělil příklep na tam specifikované nemovitosti, a to tak, že se příklep neuděluje. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil závěrem (viz poslední odstavec třetí strany napadeného usnesení na č.l. 151), že manželce povinného (jež je podle § 255 odst. 2 o.s.ř. účastnicí řízení, jelikož jsou exekucí postiženy věci patřící do společného jmění manželů) nebylo doručeno usnesení o ceně nemovitostí; protože toto rozhodnutí tak nemohlo nabýt právní moci, "neměla dražba dne 18. 10. 2002 proběhnout", a jestliže se tak přesto stalo, "nebyla dražba provedena v souladu s § 335 a násl. o.s.ř.". V dovolání vydražitel namítá především nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. - aniž přitom jakkoli zpochybňuje zjištění odvolacího soudu, že manželce povinného nebylo doručeno usnesení o ceně nemovitostí - spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že dražba (nenabylo-li rozhodnutí o ceně nemovitostí právní moci) neměla proběhnout, resp. že nebyla provedena v souladu s ustanoveními § 335 a násl. o.s.ř. Podle názoru dovolatele totiž dražební vyhláška - jež jako nenapadená řádným ani mimořádným opravným prostředkem nabyla právní moci - tím, že obsahovala údaje uvedené i v rozhodnutí o ceně, "zhojila pochybnosti spočívající v tom, že rozhodnutí o ceně nebylo pravomocné". Naplnění dalšího dovolacího důvodu, nyní podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., dovolatel spatřuje v (podle něj) nesprávném skutkovém zjištění, kdo složil dražební jistotu; nebyl to totiž ani otec vydražitele, jak dovozuje odvolací soud, ani samotný vydražitel, nýbrž "osobně soudní exekutor JUDr. J. D.". Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) není důvodné. Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud - je-li dovolání přípustné - povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu, že - řečeno (nikoli ovšem výslovně odvolacím soudem) slovy ustanovení § 336k odst. 3 o.s.ř. - při nařízení dražebního jednání došlo k porušení zákona (vydražitelova výtka ve druhém odstavci bodu II. dovolání, že nedostatek právní moci rozhodnutí o ceně "nemůže vést automaticky k závěru, že právní moci nenabyla ani dražební vyhláška", nemá oporu ve spise /odvolací soud naopak výslovně dovodil, že dražební vyhláška byla odvolatelům doručena uložením na poště/, dovolací soud se jí tedy dále nezabýval). Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). I když povinnost soudu doručit usnesení (vedle ostatních taxativně vypočtených osob) povinnému i jeho manželce občanský soudní řád výslovně stanoví v § 336c odst. 1 písm. a/ u dražební vyhlášky, nikoli však již v § 336a odst. 4 u usnesení o ceně nemovitostí, je tato povinnost dovoditelná výkladem tohoto ustanovení (tedy § 336a odst. 4 o.s.ř.) v souvislosti s ustanovením § 255 odst. 2 o.s.ř., podle něhož jsou-li nařízeným výkonem postiženy věci nebo práva patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel povinného. Téhož názoru je i literatura (např. JUDr. V. Kurka, JUDr. L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha, 2004, str. 531, nebo JUDr. A. Tripes, Exekuce v soudní praxi, 2. vydání, C.H. Beck, Praha, 2001, str. 407, vysvětl. č. 10). Z uvedeného je tedy zřejmé, že usnesení o ceně nemovitostí podle § 336a o.s.ř. mělo být doručeno také manželce povinného, jelikož, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, dotčené nemovitosti patří do SJM jí a povinného. Protože se tak nestalo (a tento skutkový závěr nezpochybňuje ani samotný dovolatel) a protože soud dražební vyhlášku vydal, ačkoli usnesení o ceně právní moci nenabylo, pak - řečeno dikcí ustanovení § 336k odst. 3 (druhý případ) o.s.ř. - při nařízení dražebního jednání došlo k porušení zákona (srov. též prvně citovanou literaturu, str. 552, druhý odstavec). S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se vydražiteli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž se zabýval druhým dovolacím důvodem, uplatněným podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (ke změně rozhodnutí soudního exekutora v odvolacím řízení tak, že se příklep neuděluje, postačil již samotný důvod posouzený podle ustanovení § 336k odst. 3 o.s.ř.) bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl. O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001Sb. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. dubna 2006 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2329/2005-1)