# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2325/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2325/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2325.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 5. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítají.

## Odůvodnění

V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud odmítl odvolání povinného 3) proti usnesení ze dne 25. 3. 2005, č.j. Ex 949/03-119, jímž soudní exekutor Mgr. D. K., k označeným nemovitostem udělil příklep vydražiteli (B. CH., s.r.o.) a stanovil mu lhůtu k zaplacení rozdílu mezi nejvyšším podáním a složenou jistotou, jako odvolání podané tím, kdo k němu nebyl oprávněn [§ 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.")]. Odvolací soud vycházel z toho, že k podání odvolání proti usnesení o příklepu vydražené nemovitosti jsou legitimováni jen ti účastníci řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (exekuce), kteří byli přítomni při dražbě a vznesli námitky popřípadě ti, jimž nebyla doručena dražební vyhláška a proto se nemohli účastnit dražby. Povinný 3) tyto podmínky nesplňuje.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní 1) a 3) dovoláním. V něm namítali, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 336k odst.1, 2 o.s.ř., neboť podmínka "kteří proti udělení příklepu vznesli námitky", se váže jen k osobám dražitelů. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní - k pojmu "věc sama" srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87a násl. zák. č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2325/2005-1)