# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2232/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2232/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.2232.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 7. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení z 25. 6. 2002, č. j. Nc 564/2002-4, ve znění opravného usnesení z 24. 7. 2002, č. j. Nc 564/2002-10 (jímž obvodní soud nařídil exekuci směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze z 3. 1. 2002, č. j. Sm 889/2001-7, jejímž výkonem pověřil JUDr. M. H., exekutorku, a současně nepřipustil změnu návrhu, kterou se oprávněný domáhal nařízení exekuce i pro 6 % úrok z prodlení z vymáhané pohledávky) tak, že výkon rozhodnutí k vymožení pohledávky ve výši 17.000,- Kč zamítl. Dále odvolací soud zavázal oprávněného k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 3.675,- Kč.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jež směřoval výlučně proti výroku o nákladech řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku - tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, pod poř. č. 88, ročník 2002.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, povinné, jež by jinak na náhradu nákladů dovolacího řízení měla právo, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; takové procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. července 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2232/2003-1)