# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2201/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2201/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2201.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 9. 2011
- Datum zveřejnění: 8. 11. 2011
- Klíčová slova: Dovolací důvody, Přípustnost dovolání, Zastavení výkonu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.; § 237 odst. 3 obč. zák. ve znění od 01.07.2009; § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. 5. 2010, č. j. 44 E 1248/2009 - 22, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, nařízený usnesením téhož soudu ze dne 11. 9. 2009, č. j. 44 E 1248/2009 - 2, a kterým rozhodl o nákladech řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyl naplněn žádný ze zákonných důvodů pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 o. s. ř. S námitkou povinné, že vymáhanou pohledávku uhradila před vydáním vykonávaného rozhodnutí (platebního rozkazu), se vypořádal tak, že byla uplatnitelná jen v nalézacím řízení a že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, přičemž zánik práva splněním je důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. pouze v případě, že k němu došlo po vydání titulu.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné prostřednictvím ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Soudům obou stupňů vytýká, že se dostatečně nevypořádaly s jejím tvrzením, že vymáhaná pohledávka "byla již částečně nebo v plné výši uhrazena" před nařízením výkonu rozhodnutí, který je tak veden neoprávněně, a že rozhodly na základě nesprávného a neúplného skutkového stavu věci, přičemž jí ani nepoučily podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Má za to, že "napadené rozhodnutí řeší právní otázku sporného případu v rozporu s hmotným právem a ustanoveními občanského soudního řádu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.)". Dále vyslovuje názor, že jí měl být již od počátku řízení ustanoven zástupce, jelikož "z jejích podání v průběhu řízení mělo být zřejmé, že neporozuměla předmětu a významu obsahu soudního řízení." Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není podle
§ 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., nepřednesla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Je totiž výrazem ustálené soudní praxe, že při rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. lze k zániku vymáhaného práva zásadně přihlédnout jen tehdy, jestliže k němu došlo v době po vydání rozhodnutí, které bylo podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí. Okolnosti, které znamenají zánik práva a které nastaly před vydáním tohoto titulu, zákon umožňuje uplatňovat jen v nalézacím řízení způsobem k tomu předepsaným (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 791/2003, usnesení téhož soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1919/2005, či usnesení ze dne 31. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 2655/2006).

Přípustnost dovolání v dané věci nejsou způsobilé založit ani námitky dovolatelky, jimiž soudům obou stupňů vytýká, že vycházely z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a že jí nepoučily podle § 118a odst. 3 o. s. ř., jelikož jde o výhrady podřaditelné pod dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., případně podle § 241a odst. 3 o. s. ř., k nimž však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [§ 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.], přihlédnuto (viz ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009; dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3254/2009).

Pokud pak dovolatelka vyslovuje názor, že jí měl být již od počátku řízení ustanoven zástupce, jde o námitku procesní povahy, která rovněž nemůže založit přípustnost dovolání, neboť se netýká výkladu procesního předpisu, který by činil z napadeného usnesení rozhodnutí po právní stránce zásadně významné, nehledě na to, že tato námitka byla uplatněna až v dovolání.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinné směřuje proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.; povinná na jejich náhradu právo nemá a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2201/2011-1)