# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2100/2008

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2100/2008
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2100.2008.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 12. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 104 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Usnesením z 5. 6. 2006, č. j. 42 Nc 7361/2003-15, okresní soud zastavil exekuci (výrok I.), k úhradě jejích nákladů k rukám soudního exekutora zavázal oprávněnou (výrok II.) a k rukám oprávněné povinnou (výrok III.). Shora označeným rozhodnutím krajský soud v napadené části ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že k úhradě nákladů exekuce zavázal k rukám soudního exekutora naopak pouze povinnou a výrok III. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o.s.ř."). Kromě toho zásadní právní význam - podle obsahu dovolání - přisuzuje otázce, zda lze povinného zavázat, aby "nahradil oprávněnému to, co on byl povinen uhradit předtím exekutorovi na jeho nákladech"; kromě toho se souzená věc dle názoru dovolatele týká "většího počtu osob (skupiny exekutorů)."

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu "věc sama" srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a - jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce - usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2008

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2100/2008-1)