# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 2016/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 2016/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2016.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 8. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 1. 2002, č.j. Nc 4119/2001-14, kterým Okresní soud ve Frýdku - Místku zastavil podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 549/1991 Sb."), exekuční řízení (§ 35 odst. 1, odst. 2, věta první, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů). Nezaplatil-li poplatník (oprávněná) soudní poplatek z návrhu na nařízení exekuce, a to ani na výzvu soudu, jsou - argumentuje odvolací soud - namístě důsledky vyplývající z uvedeného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), namítajíc nesprávnost závěru o zpoplatnění návrhu na nařízení exekuce.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání založit nemohou, neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Dovolatelka se mýlí, pokládá-li usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, za takové, jímž bylo ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. rozhodnuto "o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí."

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., protože všem případům přípustnosti vypočteným pod písmeny a/, b/ a c/ uvedeného ustanovení je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o zastavení exekučního řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. je sice rozhodnutím, kterým se řízení končí, usnesením "ve věci samé" však není.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Oprávněná (dovolatelka) zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinné však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádná z účastnic (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. srpna 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-2016/2002-1)