# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1990/2006 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 1990/2006 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.1990.2006.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 23. 5. 2007 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 2. 9. 2005, č. j. 15 Nc 6969/2005-7, kterým obvodní soud nařídil na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. S odvolací námitkou povinné, že nebyly splněny formální podmínky pro nařízení výkonu, jelikož k exekuci navržený výkaz daňových nedoplatků neobsahoval doložku vykonatelnosti a nebyly k němu připojeny jednotlivé "předchozí a původní tituly", se městský soud vypořádal závěrem, že jednak výkaz doložkou vykonatelnosti opatřen byl, a jednak, že jednotlivá rozhodnutí, z nichž výkaz vychází, připojena být nemusela, jelikož "výkaz nedoplatků je exekučním titulem sám o sobě". V dovolání (zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda k tomu, aby byl výkaz nedoplatků "relevantním exekučním titulem ve smyslu ust. § 40 odst. 1 e/ zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, /dále též jen "exekuční řád"/, je zapotřebí, aby byla připojena jednotlivá rozhodnutí, z nichž výkaz nedoplatků vychází") povinná - posuzováno podle obsahu dovolání - namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o. s. ř.") spatřuje v právním názoru odvolacího soudu, že exekuci lze nařídit i v případě, že k vykonávanému výkazu nedoplatků jednotlivá rozhodnutí, z nichž je výkaz sestaven, připojena nejsou, jelikož tento výkaz je titulem "sám o sobě". Opačný závěr dovolatelka odůvodňuje tím, že "projednávaný případ má svá zvláštní specifika, když od těchto jednotlivostí nelze při posuzování vzájemných souvislostí odhlédnout bez toho, že by nenastalo pochybení v konečném rozhodovacím procesu". Dále (poslední tři řádky druhé strany a první dva odstavce třetí strany dovolání /č.l. 35 versa, 36/) se dovolatelka zabývá otázkou, zda jí byla rozhodnutími, z nichž byl výkaz sestaven, vyměřena daň z přidané hodnoty správně, a "z opatrnosti" připomíná, že proti všem rozhodnutím podala správní žaloby. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Hodnocením dovolatelčina argumentu odůvodňujícího přípustnost dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Jak Nejvyšší soud vysvětlil např. v rozhodnutí z 28. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1204/2006, je výkaz nedoplatků výpisem z evidence daní, vedené správcem daně podle § 62 zákona č. 337/1992 Sb., jejímž předmětem je zachycování daňových a platebních povinností, jejich úhrad nebo zániků a z toho vyplývajících daňových přeplatků a nedoplatků (§ 62 odst. 1 věta první uvedeného zákona). Podle ustanovení § 62 odst. 7 tohoto zákona v rozhodném znění, tj. ve znění účinném k datu vydání vykonávaného výkazu nedoplatků, tedy k 1. 4. 2005, z údajů evidence daní se daňovým dlužníkům na jejich žádost vystavují potvrzení o stavu jejich osobních účtů a pro potřeby správce daně výkazy nedoplatků. Výkaz nedoplatků je vykonatelný tehdy, jsou-li vykonatelné všechny položky v něm uvedené, tzn. jsou-li vykonatelná všechna rozhodnutí (a nedostatek jejich vykonatelnosti povinná v dovolání nenamítá), která byla podkladem pro zanesení příslušných částek do evidence daní, a jsou-li splatné všechny částky do této evidence zanesené přímo na základě zákona (např. splatné částky záloh na daň). Výkaz nedoplatků není rozhodnutím správce daně a daňovému dlužníkovi se samostatně nedoručuje. Je-li tedy výkaz nedoplatků jen sestavou pohledávek (přiznaných různými tituly s odlišnou vykonatelností), je vyloučeno vázat jeho vykonatelnost jako celku na společný okamžik. Z hlediska obsahu doložky vykonatelnosti výkazu nedoplatků proto postačí, je-li v něm potvrzeno, že je vykonatelný. Tento požadavek, vysvětluje Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí, je naplněn i formulací, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné a že byly předány k vymáhání. Z uvedených závěrů pak plyne, že je-li exekučním titulem (a to nejen podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. e/ exekučního řádu, ale i § 73 odst. 4 písm. a/ zákona č. 337/1992 Sb.) samotný výkaz nedoplatků, nemůže být jeho vykonatelnosti na újmu skutečnost, že k návrhu na nařízení exekuce nebyla připojena jednotlivá rozhodnutí, z nichž je výkaz sestaven. Pokud jde o námitky týkající se věcné správnosti podkladových platebních výměrů, ty jsou - stejně jako poukaz na podané správní žaloby - z hlediska nařízení exekuce právně nevýznamné. Protože - jak vyplývá z výše uvedeného - není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. května 2007 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1990/2006-1)