# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1975/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 1975/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1975.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 2. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 3. prosince 2001, č. j. 41 E 1805/98-119, jímž soud prvního stupně (stejně jako ve svém předchozím usnesení z 1. listopadu 1999) zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy pro výživné oprávněného.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d /, odst. 2 občanského soudního řádu, a kterým namítá existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 tohoto předpisu, tedy že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl (svým v pořadí druhým usnesením) po 1.1.2001, odvolací soud správně (srov. též usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. 8. 2001, sp. zn. 11 Co 716/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002 pod poř. č. 32) aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., (dále též jen "o. s. ř."), a se zřetelem k bodu 17. (a contr.) hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle občanského soudního řádu v tomto znění i Nejvyšší soud o dovolání.

Nejvyšší soud nejdříve posoudil, zda je dovolání přípustné, a v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. - jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.) - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž sice předcházelo kasační rozhodnutí, nikoli však takové, v důsledku něhož by soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém rozhodnutí předchozím) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z uvedeného je zřejmé, že má-li být přípustnost dovolání založena ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je povinnému k dispozici pouze dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., podle něhož lze dovolání podat jen, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Tak tomu však v souzené věci není, jelikož povinný - a to jak poukazem na zákonná ustanovení, tak posouzeno podle obsahu jeho dovolacích námitek - uplatnil výlučně důvody jiné. Pokud jde o vadu řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k níž sice dovolací soud přihlédne i z úřední povinnosti, avšak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, tato vada sama o sobě založit přípustnost dovolání způsobilá není.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1975/2002-1)