# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1933/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 1933/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1933.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 6. 2005
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Odvolací soud jednak podle § 218 písm. b/ o.s.ř. odmítl odvolání soudního exekutora proti výroku, jímž soud prvního stupně zastavil nařízenou exekuci (§ 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), jednak potvrdil výrok, jímž rozhodl o povinnosti povinného k náhradě nákladů exekuce.

V dovolání soudní exekutor, formulací právních otázek, pro které je napadené rozhodnutí zásadního významu, zpochybňuje závěry odvolacího soudu, že je osobou neoprávněnou podat odvolání proti usnesení o zastavení exekuce, a že v případě, že povinný po nařízení exekuce zaplatí dluh "přímo" oprávněnému, mu náleží jiná odměna, než kdyby plnil k rukám jeho.

Povinná ve vyjádření k dovolání se ztotožnila se závěry odvolacího soudu, majíc je za správné, a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle § 130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Podle § 236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1, 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.

Pro všechny zde postižené případy platí, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; aniž by tedy bylo potřebné (jak mínil dovolatel, inspirován zjevně ustanovením § 237 odst. 3 o.s.ř.) činit pochybným právní význam v dovolání předestřených otázek, rozhodné v posuzovaném případě je již to, že žádná nemíří proti rozhodnutí ve věci samé. Není pochyb o tom, že ani výrok o odmítnutí odvolání ani výrok o nákladech exekuce (o nákladech řízení) se věci samé netýká.

Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se sice rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. exekučního řádu, nicméně tam, kde se rozhodnutím o dovolání exekuční řízení končí, je namístě, aby o nich rozhodl dovolací soud. Učinil tak podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 150 o.s.ř.; náklady, spojené s vyjádřením povinné k dovolání, vztah k výsledku dovolacího řízení nikterak neosvědčilo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1933/2004-1)