# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 187/2005 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 187/2005 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.187.2005.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 4. 2006 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 32 odst. 2 písm. e) předpisu č. 337/1992Sb.; § 32 odst. 7 písm. e) předpisu č. 337/1992Sb.; § 46 odst. 7 písm. e) předpisu č. 337/1992Sb.; § 49 odst. 1 písm. e) předpisu č. 337/1992Sb.; § 73 odst. 5 písm. e) předpisu č. 337/1992Sb. ## Výrok Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. 5. 2004, č.j. 40 Co 1364/2003-91, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 9. 2003, č.j. E 7225/99-62, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. ## Odůvodnění Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 9. 2003, č.j. E 7225/99-62, kterým okresní soud zamítl návrh povinného na úplné zastavení výkonu rozhodnutí. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správce daně zahrnuté do výkazu nedoplatků je materiálně vykonatelné, neboť lhůtu k plnění dodatečně doměřené daně - ačkoli má být v rozhodnutí uvedena - lze určit, neboť vyplývá ze zákona, a to z ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daň. ř."). Právní předpisy, podle kterých bylo rozhodnuto, jsou v rozhodnutí uvedeny; absence údaje o čísle účtu příslušné banky a neúplnost poučení o odvolání nevykonatelnost rozhodnutí nezpůsobují. Ve včasném dovolání sepsaném advokátem - jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") - povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Setrvává na svém stanovisku, že absence lhůty k plnění v dodatečném platebním výměru způsobuje jeho neplatnost podle § 32 odst. 7 daň. ř., takže výkon rozhodnutí vůbec neměl být nařízen. Ke stejnému důsledku vede i neuvedení čísla účtu u příslušné banky, kam má být plněno, právních předpisů, podle kterých bylo rozhodováno, a neúplnost poučení o odvolání. Výkaz nedoplatků neobsahuje údaj o druzích daní a uvádí nesprávný údaj o splatnosti daňového doměrku. Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, resp. zamítnuto, neboť lhůta k plnění není náležitostí, kterou by dodatečný platební výměr podle své povahy musel obsahovat, neboť ji stanoví zákon sám, a to uplynutím třiceti dnů od doručení platebního výměru (§ 46 odst. 7 daň. ř.). Nedostatek ostatních dovolatelem uváděných náležitostí nezpůsobuje nesrozumitelnost a neplatnost rozhodnutí. Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. l písm. c), odst. 3 a § 238a odst. l písm. d), odst. 2 o.s.ř. přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se vztahuje k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatel zpochybnil, tj. k otázce, zda daňové rozhodnutí, které postrádá některou ze základních náležitostí podle § 32 odst. 2 daň. ř., je exekučním titulem způsobilým uložit a nuceně vykonat daňovou povinnost. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Dovolání je důvodné. Podle § 32 odst. 2 písm. e) daň. ř. je základní náležitostí rozhodnutí v daňovém řízení mimo jiné lhůta k plnění. Podle § 32 odst. 7 daň. ř. chybí-li v rozhodnutí některá z ostatních (v odstavcích 4, 5 a 6 neupravených) základních náležitostí, která dle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem, nebo odůvodnění v případech, kdy je zákon předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění podmínek neplatnosti ověří správce daně, který rozhodnutí vydal. Podle § 46 odst. 7 daň. ř. zjistí-li správce daně po vyměření daně, že tato stanovená daňová povinnost je nesprávně nižší oproti zákonné daňové povinnosti, dodatečně daň vyměří ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou a daní stanovenou, a to dodatečným platebním výměrem, a takto dodatečně stanovenou daň současně předepíše. Právní moc rozhodnutí o původním vyměření daně není jejímu dodatečnému stanovení na překážku. Dodatečně vyměřená daň je splatná do třiceti dnů ode dne doručení platebního výměru. Tato náhradní lhůta splatnosti, jakož i náhradní lhůta splatnosti podle odstavce 4, nemá vliv na uplatnění penále podle § 63. Tento postup se uplatní přiměřeně i při vyměření daně nižší, než byla poslední známá daňová povinnost. Podle § 49 odst. 1 daň. ř. správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Správce daně může rozhodnout o odvolání i v případě, že mu vyhoví pouze částečně. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání. Podle § 73 odst. 5 daň. ř. se výkaz nedoplatků se sestavuje z údajů evidence daní a musí obsahovat přesné označení daňového dlužníka v prodlení, druh daně, výši nedoplatku na této dani, údaje o původní splatnosti dlužné daně, den, k němuž je výkaz nedoplatku sestavován, a doložku vykonatelnosti. Je třeba přisvědčit námitce dovolatele, že absence lhůty k plnění má za následek neplatnost dodatečného platebního výměru. Stanoví-li § 32 odst. 7 daň. ř., že nedostatek některé z ostatních základních náležitostí rozhodnutí má za následek neplatnost rozhodnutí, pokud taková náležitost "podle povahy rozhodnutí" musí být jejím obsahem, je třeba to ve vztahu k lhůtě plnění vykládat tak, že lhůta musí být uvedena v každém rozhodnutí, kterým se daňovému subjektu ukládá povinnost k nějakému plnění. Lhůtu k plnění jistě nemusí obsahovat rozhodnutí, jejichž povaha vylučuje nezbytnost této náležitosti, například rozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty podle § 14 odst. 3 daň. ř., rozhodnutí o závazném posouzení podle § 34b daň. ř., rozhodnutí o žádosti o souhlas s výmazem z obchodního rejstříku podle § 35 odst. 2 daň. ř. apod. V těchto rozhodnutích se daňovému subjektu žádné plnění neukládá, a proto v nich pochopitelně lhůtu není třeba uvádět. Ukládá-li však rozhodnutí povinnost k plnění, povaha tohoto rozhodnutí vyžaduje, aby v něm lhůta byla uvedena, i kdyby se tak stalo jen citací ustanovení 46 odst. 7 daň. ř. Skutečnost, že lhůtu k zaplacení doměřené daně stanoví zákon, ještě neznamená, že ji v rozhodnutí není třeba uvádět; takový závěr nelze ze zákona vyvodit. Není přitom možné vycházet z lhůty stanovené původním platebním výměrem, neboť tento byl k odvolání povinného změněn a nahrazen novým. Vyhoví-li správce daně odvolání částečně podle § 49 odst. 1 daň. ř., jde o nové rozhodnutí, které opět musí obsahovat základní náležitosti uvedené v § 32 odst. 2 daň. ř.; absence některé z nich není zhojena tím, že chybějící náležitost obsahovalo původní rozhodnutí. Dospěl-li odvolací soud v souzené věci k závěru, že absence lhůty k plnění nezpůsobuje neplatnost dodatečného platebního výměru, je jeho právní názor nesprávný. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá o.s.ř.). Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. l, věta první, § 226 odst. l o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. dubna 2006 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-187/2005-1)