# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1798/2003 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 1798/2003 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1798.2003.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 17. 2. 2004 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl jako opožděné odvolání povinného proti usnesení z 5. 10. 2000, č. j. E 242/95-124 (jímž okresní soud určil odhadní cenu nemovitostí a věcného břemene na nich váznoucího) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž - s poukazem na ustanovení § 241a odst. 1, 2 písm. a) občanského soudního řádu zjevně ve znění účinném od 1. ledna 2001 - namítá, že jeho odvolání nelze mít za opožděné, nebylo-li usnesení soudu prvního stupně (nesprávně) doručeno také osobě oprávněné z věcného břemene. Oprávněná A/ navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, oprávněná C/ pro zjevnou bezdůvodnost a oprávněná D/ navrhla jeho zamítnutí. Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Právě o posléze uvedený případ v dané věci jde, jelikož odvolací soud sice rozhodoval až 13. 9. 2001, avšak (ve smyslu bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb.) po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (usnesení okresního soudu je z 5. 10. 2000), proto Nejvyšší soud - oproti očekávání povinného - dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000, dále též jen "o. s. ř.", (pročež také - vzhledem k obecné zásadě nepřípustnosti uplatňování nových skutečností v dovolacím řízení /viz nyní výslovně ustanovení § 241a odst. 4 o.s.ř./ - nepřihlédl k návrhu oprávněné D/, aby do řízení na její místo vstoupila společnost, jíž po vydání napadeného rozhodnutí postoupila vymáhanou pohledávku). Dovolání bylo podáno opožděně. Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 2001 pod poř. č. 70). Včasné dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001). Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení povinnému doručeno 29. října 2001 a 1. listopadu téhož roku nabylo právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 3. prosince 2001 (ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně - viz otisk razítka okresního soudu na č. l. 158) až 28. prosince 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty. Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné C), jež by jinak měla právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první per analogiam o.s.ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1, věta první, o. s. ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to se vůbec dovolání (směřujícího proti usnesení, jímž krajský soud odmítl odvolání povinného proti usnesení, kterým soud prvního stupně určil odhadní cenu nemovitostí a práv k nim) netýkalo (vyjádření se zabývá výlučně otázkami doručování usnesení o nařízení exekuce, o něž v daném případě nešlo) a k výsledku dovolacího řízení tak nevedlo. Ostatním oprávněným náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. února 2004 JUDr. Vladimír Mikušek, v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1798/2003-1)