# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1755/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 1755/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.1755.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 21. 6. 2011 - Datum zveřejnění: 11. 7. 2011 - Klíčová slova: Exekuce, Vady podání - Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 43 odst. 2 o. s. ř. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 4. 2008, č. j. 28 Nc 156/2006 - 81, jímž Okresní soud v Přerově zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 28. 8. 2006, č. j. 28 Nc 156/2006 - 12. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že oprávněná podala dne 7. 6. 2006 u soudu prvního stupně návrh na nařízení exekuce proti povinnému k uspokojení pohledávky ve výši 11.000,- Kč, přičemž dne 19. 7. 2006 navrhla jeho změnu tak, aby soud nařídil exekuci pro částku 9.500,- Kč, neboť povinný po podání návrhu uhradil částku 1.500,- Kč. Usneseními okresního soudu ze dne 2. 11. 2006, ze dne 1. 3. 2007 a ze dne 11. 2. 2008 byla k návrhům oprávněné exekuce částečně zastavena o částky ve výši 1.000,- Kč, 2.000,- Kč, a o zbývající část "jistiny" ve výši 6.500,- Kč, přičemž oprávněná nadále trvala na pokračování exekuce pro náklady exekučního řízení a pro náklady soudního exekutora. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 30. 1. 2008, doplněným podáním, doručeným dne 4. 4. 2008, povinný navrhl zastavení exekuce v celém rozsahu, a to mj. s odůvodněním, že vymáhanou pohledávku oprávněné uhradil, přičemž náklady exekučního řízení odmítá platit, neboť se jednalo o exekuci "absolutně neúčelnou". Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně s odkazem na § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. uzavřel, že pokud povinným nebyly uhrazeny náklady exekuce, nelze ji zastavit. K odvolacím námitkám povinného, že v SRN pobírá pouze existenční minimum a že v České republice nevlastní majetek, nepobírá žádný příjem ani nemá účet u peněžního ústavu, odvolací soud konstatoval, že "povinný se své povinnosti k náhradě nákladů exekuce nemůže zprostit pouhým prohlášením o současné nemajetnosti". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dne 12. 12. 2008 dovolání, v němž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nesouhlasí s tvrzením oprávněné v návrhu na nařízení exekuce, že "dobrovolně nesplnil ani část povinnosti", neboť oprávněná věděla, že jí z existenčních důvodů nemůže částku určenou exekučním titulem uhradit jednorázově; dobrovolně se však zavázal k pravidelným měsíčním splátkám, přičemž "celkový nárok" povinné vyrovnal v prosinci 2007. Z toho dovozuje, že se nejednalo "o pouhé prohlášení o současné nemajetnosti", jak odvolací soud uvedl v napadeném usnesení, ale o "holou skutečnost". Dále vyslovuje názor, že oprávněná bezdůvodným podáváním návrhů na částečné zastavení exekuce pouze zbytečně zatěžovala soud a že podání návrhu oprávněné, aby exekuce i nadále probíhala pro náklady exekučního řízení a pro náklady exekuce, nebylo nutné. Poukazuje přitom na skutečnost, že vykonavatelé exekučního úřadu se dne 26. 4. 2007 a dne 20. 9. 2006 "na místě" přesvědčili, že nemá žádný movitý majetek, jehož prodejem by mohl být uspokojen "nárok oprávněné". Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 24. 2. 2009, č. j. 28 Nc 156/2006 - 140, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2009, č. j. 28 Nc 156/2006 - 155, povinnému přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu k ochraně jeho zájmů "ve věci dovolání proti shora uvedenému usnesení odvolacího soudu zástupcem advokáta JUDr. Jaroslava Tomaníka", který dovolání povinného doplnil podáními ze dne 16. 2. 2009 a ze dne 20. 3. 2009, v nichž pouze uvedl, že se ztotožňuje s podáním povinného ze dne 12. 12. 2008 a že dovolacím důvodem, který povinný v právní věci uplatňuje, je důvod podřaditelný pod § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o. s. ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Vadu podání může dovolatel odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout. Jak vyplývá z obsahu spisu, povinný sice včas (dne 16. 2. 2008) podal dovolání, v němž však obsahově nevymezil dovolací důvody, a tento nedostatek neodstranil ani soudem mu ustanovený zástupce v podáních ze dne 16. 2. 2009 a ze dne 20. 3. 2009. Protože dovolání lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3, věta první o. s. ř.) a protože dovolání povinného postrádá obsahové vymezení dovolacích důvodů, nelze pro tyto nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, dovolací soud dovolání povinného podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. června 2011 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1755/2011-1)