# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1679/2004 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 1679/2004 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1679.2004.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 22. 6. 2005 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 6. 2003, č.j. 34 Nc 6947/2003-3, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. Sm 129/02 (ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 13 Cm 794/2002), k vymožení pohledávky 38.131,- Kč s 6 % úroky od 17. 1. 1999 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (11.750,- Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ex. ř."), měl odvolací soud za splněny, zejména shledal exekuční titul (formálně) vykonatelným (ve vztahu k povinnému, který byl ve směnečném řízení druhým žalovaným, nabyl exekuční titul právní moci 26. 4. 2003). Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá neexistenci podkladového rozhodnutí, kterou dovozuje z toho, že usnesení o nařízení exekuce za titul označuje směnečný platební rozkaz ze dne 1. 7. 2002, č.j. "Sm 120/02-15," zatímco správné jednací číslo, pod nímž byl vydán, je "Sm 129/02-15." O chybu v psaní podle dovolatele nejde, nehledě k tomu, že opravné usnesení nebylo vydáno. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen "o.s.ř."). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 ex. ř.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil - je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Otázka, kterou dovolatel v rámci důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídl k přezkumu - zda okolnost, že v usnesení o nařízení exekuce soud podkladové rozhodnutí označil chybnou spisovou značkou, způsobuje "neexistenci" exekučního titulu - shora uvedené znaky zjevně nesplňuje; dovolatel ostatně přehlédl, že usnesením ze dne 22. 10. 2003, č.j. 34 Nc 6947/2003-14, soud prvního stupně podle ustanovení § 164 a § 167 odst. 1 o.s.ř. uvedenou písařskou chybu v usnesení o nařízení exekuce opravil. Rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) je vyloučen již proto, že dovolání směřuje do oblasti práva procesního. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. června 2005 JUDr. Pavel K r b e k , v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1679/2004-1)