# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1659/2002 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 1659/2002 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1659.2002.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 19. 6. 2003 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 4. 9. 1997, č.j. 8 C 620/94-61 (ve spojení s usnesením ze dne 24. 4. 2001, č.j. 8 C 620/94-77), jímž Okresní soud v Břeclavi určil, že hospodářská smlouva, kterou dne 29. 10. 1991 uzavřeli první žalovaný a M. P. (a jíž byly převedeny nemovitosti označené jako "č. p. 399 na st. pl. č. 5373, č. p. 381 na st. pl. č. 5374, č. p. 400 na st. pl. č. 5378/2, č. p. 417 na st. pl. č. 5378/3, p. č. 5372, p. č. 5371/1 v kat. úz. V."), je neplatná. Vycházeje ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně, odvolací soud uzavřel, že po nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tj. od 24. 6. 1991, nebyl první žalovaný oprávněn nakládat s předmětným nemovitým zemědělským majetkem jinak, než v mezích daných ustanovením § 22 uvedeného zákona. Převod vlastnictví nemovitostí mezi oprávnění nájemce nepatřil; posuzovaná smlouva je proto pro rozpor se zákonem neplatná (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "obč. zák."). Rozhodnutí odvolacího soudu napadl první žalovaný (zastoupený advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001. Oproti závěru o absenci oprávnění převést sporné nemovitosti (jež nemají charakter zemědělské usedlosti), které byly ve vlastnictví státu, prosazuje dovolatel názor, podle něhož "byl omezen v nakládání s tímto majetkem pouze ust. § 45 z. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby." Odvolacímu soudu dále vytknul, že "neuznal za důvodné" k okolnostem udělení výjimky ve smyslu § 45 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. vyslechnout svědky, které označil. Vedlejší účastník se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby bylo dovolání posouzeno jako nedůvodné. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen "o.s.ř."). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud - ač rozhodoval po 1. 1. 2001 - odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému dne 4. 9. 1997 (správně) projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; jde-li o rozsudek odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 odst. 1, § 238 odst. 1 a § 239 odst. 1, 2 o.s.ř. Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání - jak ostatně ani dovolatel netvrdí - nevyplývá, neboť odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé nezměnil. Soudní praxe totiž dospěla již dříve k závěru, že pro úvahu, jde-li o rozsudek měnící, je rozhodující nikoli to, jak jej odvolací soud označil a zda formálně rozhodl podle § 220 o.s.ř. nebo zda postupoval podle § 219 o.s.ř., nýbrž to, zda posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak než soud prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/1999 pod č. 52, důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 893/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1998 pod č. 18). V projednávaném případě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že hospodářská smlouva je podle § 39 obč. zák. neplatná, tedy při stejném skutkovém a právním základu věci shledal žalobu důvodnou; doplnění identifikačních znaků posuzované smlouvy (označením nemovitostí, jež měly být převedeny) přímo ve výroku o věci samé nečiní z napadeného rozhodnutí měnící rozsudek odvolacího soudu. Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jemuž nepředcházel dřívější - odvolacím soudem zrušený - rozsudek téhož soudu, nejsou splněny podmínky přípustnosti vymezené ustanovením § 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 239 o.s.ř., neboť odvolací soud ji výrokem svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil (odstavec 1/) a první žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu neučinil (odstavec 2/). Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným a k nimž dovolací soud - je-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem - přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Dovolatel netvrdí, že řízení je postiženou některou ze zmatečnostních vad, a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Námitka, že nebyly provedeny účastníkem navržené důkazy, podřaditelná dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., přípustnost dovolání - i kdyby byla opodstatněná - založit nemůže (k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží dovolací soud jen za předpokladu, že dovolání je přípustné, který v daném případě splněn není). Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností - bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 4, věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř. První žalovaný (dovolatel) na jejich náhradu právo nemá a ostatním účastníkům náklady v tomto stadiu řízení nevznikly Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. června 2003 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1659/2002-1)