# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1640/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 1640/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1640.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 10. 2012
- Datum zveřejnění: 26. 11. 2012
- Klíčová slova: Exekuce, Prodej movitých věcí a nemovitostí, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř.; § 243b odst. 5 o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.; § 337b odst. 2 o. s. ř.; § 337g odst. 3 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 5. 2011, č. j. Nc 4277/2003 - 235, rozvrhl rozdělovanou podstatu tak, že "v I. skupině bude uhrazena pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce ve výši 240.126,- Kč, ve III. skupině část pohledávky oprávněného ve výši 963.963,29 Kč, z toho 16.600,- Kč na náhradu nákladů předchozího řízení, 840.072,- Kč na úhradu úroku z prodlení a 116.835,29 Kč na částečnou úhradu jistiny, vše k zaplacení v hotovosti", s tím, že "na úhradu zbytku pohledávky oprávněného ve výši 298.117,71 Kč již nic nezbylo"; dále rozhodl, že "zbytek rozdělované podstaty ve výši 1.610.416,21 Kč nebude rozvržen a soud jej rozvrhne až při jednání o rozvrhu zbytku rozdělované podstaty, na základě výsledku sporu vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 5 C 85/2006".

K odvolání povinné Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil v tom správném znění, že se z rozdělované podstaty uspokojuje: "v 1. skupině pohledávka soudního exekutora JUDr. V. N., Exekutorský úřad Brno-město, na náhradu nákladů exekuce ve výši 240.126,- Kč" a dále "ve 3. skupině část pohledávky oprávněného ve výši 963.963,29 Kč, sestávající z náhrady nákladů předchozího řízení 16.600,- Kč, 0,05 % úroku z prodlení z částky 414.953,- Kč jdoucího denně od 1. 3. 2000 do 30. 5. 2011, celkem 840.072,- Kč, a části jistiny ve výši 107.291,29 Kč", s tím, že "zbytek rozdělované podstaty ve výši 1.610.416,21 Kč bude projednán při dalším rozvrhovém jednání".

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že z rozdělované podstaty, tvořené nejvyšším podáním ve výši 2.666.666,- Kč a přirostlými úroky ve výši 147.839,45 Kč, je třeba uspokojit v první skupině podle § 337 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pohledávku soudního exekutora JUDr. V. N. na úhradu nákladů exekuce ve výši 240.126,- Kč. Jelikož pohledávka přihlášeného věřitele Zemědělského družstva Mostek ve výši 801.888,29 Kč s 25 % úrokem jdoucím od 19. 5. 2007 do zaplacení (celkem 1.610.416,21 Kč) zajištěná zástavním právem zřízeným dne 24. 7. 1996, která má lepší pořadí [§ 337c odst. 5 písm. d) o. s. ř.], než pohledávka oprávněné [exekuční řízení bylo ve smyslu ustanovení § 337c odst. 5 písm. a) o. s. ř. zahájeno dne 8. 7. 2003], byla popřena povinným a o vznesené námitce započtení dosud probíhá incidenční spor u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 5 C 85/2006, rozhodl soud prvního stupně rovněž správně tak, že částka 1.610.416,21 Kč připadající na spornou pohledávku, bude projednána při dalším rozvrhovém jednání podle (§ 337e odst. 2 o. s. ř.). Ze zbývající části rozdělované podstaty ve výši 963.963,29 Kč se pak uspokojí ve 3. skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. část pohledávky oprávněné, tvořené náhradou nákladů předcházejícího řízení ve výši 16.600,- Kč, 0,05 % úroky z prodlení jdoucími z částky 414.953,- Kč denně od 1. 3. 2000 do 30. 5. 2011 (tj. 840.072,- Kč) a částí jistiny, která při správném výpočtu činí 107.291,29 Kč (tj. 963.963,29 Kč - 16.600,- Kč - 840.072,- Kč). K odvolací námitce povinné, že při rozvrhu nemají být uspokojovány úroky přirostlé po dni dražby, jelikož vymáhaný dluh byl zaplacen již dnem zpeněžení nemovitosti v dražbě, s odkazem na § 337g odst. 3 o. s. ř. uvedl, že k uspokojení přihlášené pohledávky k rozvrhu dochází až vydáním rozvrhového usnesení a nikoli již zpeněžením nemovitosti v dražbě; do vydání rozvrhového usnesení přihlášené pohledávky uspokojeny být nemohou, neboť do té doby není ani zřejmé, zda a v jakém rozsahu bude ta která z přihlášených pohledávek z výtěžku dražby uspokojena.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, v němž za zásadní po právní stránce označila otázku, "ke kterému okamžiku v exekuci prodejem nemovitostí dochází k uspokojení pohledávky oprávněného a k zániku pohledávky oprávněného", jež podle jejího názoru nebyla dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu řešena. Namítá, že jí nemůže jít k tíži skutečnost, že mezi připsáním částky na účet soudního exekutora po provedení dražby a mezi rozhodnutím soudu o rozvrhu rozdělované podstaty uplynulo přibližně 7 let. Je si vědoma toho, že v daném případě nejde o situaci srovnatelnou s plněním ze strany povinné osoby k rukám exekutora po právní moci usnesení o nařízení exekuce na úhradu pohledávky vymáhané v exekučním řízení, na druhou stranu se však nemůže ztotožnit s tím, že vzhledem k době, která uplynula mezi připsáním nejvyššího podání na účet exekutora a právní mocí rozvrhového usnesení, přirostl k vymáhané pohledávce úrok, který značně ovlivní její majetkové poměry. Poukazuje na § 307 odst. 1 o. s. ř., který upravuje postup při provádění exekuce odepsáním vymáhané pohledávky a jejího příslušenství z účtu a jež stanoví, že výkon rozhodnutí (exekuce) se provede odepsáním pohledávky z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. "Takové výslovné znění však v zákoně pro případ exekuce prováděné prodejem nemovitosti není". Při rozvrhu rozdělované podstaty však fakticky došlo k rozdělení finančních prostředků "připravených" pro oprávněnou či přihlášeného věřitele, přičemž společným základem...zůstává skutečnost, že tyto prostředky jsou u osoby, která byla pověřena...provedením exekuce". Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu dospěl k závěru, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. e), odst. 2 a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., není přípustné.

Z ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem [v daném případě podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci], včetně jeho obsahového vymezení.

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., sice označila, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Podle § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále také jen "exekuční řád"), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí.

Podle § 337b o. s. ř. při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být uspokojeny z rozdělované podstaty (odstavec 1). Každý z věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a uvést, do jaké skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí. Pohledávky ostatních věřitelů a jejich příslušenství vyčíslí ke dni rozvrhového jednání a jejich skupinu a pořadí uvede soud podle údajů obsažených ve spisu. Po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena (odstavec 2).

Ustanovení § 337c o. s. ř. třídí pro účely rozvrhového řízení při exekuci (výkonu rozhodnutí) prodejem nemovitosti pohledávky do šesti skupin a stanoví postup při jejich uspokojování, přičemž z odstavce 4 tohoto ustanovení vyplývá, že úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení, jež náležejí věřiteli pohledávky jistiny za dobu delší než tři roky před rozvrhovým jednáním, se uspokojují ve stejné skupině jako jistina, ale podle samostatného pořadí určeného skutečnostmi vymezenými v § 337c odst. 5 o. s. ř.

Podle § 337g odst. 1 o. s. ř. v rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům; úhrada pohledávek, které vydražitel převzal (§ 336g, § 337b odst. 4), se přizná vydražiteli. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení.

Při exekuci prodejem nemovitosti tedy k uspokojení k rozvrhu přihlášené pohledávky oprávněného dojde jejím vyplacením po právní moci rozvrhového usnesení a nikoli již zpeněžením nemovitosti v dražbě, jak povinná nesprávně namítá.

Dovolatelkou namítaná okolnost, že mezi připsáním částky na účet soudního exekutora po provedení dražby a mezi rozhodnutím soudu o rozvrhu rozdělované podstaty uplynulo přibližně 7 let, což jí nemůže jít k tíži, nenaplňuje žádný dovolací důvod; i kdyby tato skutečnost nastala např. v důsledku pochybení exekutora či nepřiměřené délky soudního řízení, nemůže se jí exekuční soud zabývat, neboť není předmětem tohoto řízení.

Protože není důvod pro závěr, že napadené usnesení odvolacího soudu má z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání povinné proti němu podle § 238a odst. 1 písm. e), odst. 2 ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinná na jejich náhradu právo nemá a oprávněné ani přihlášenému věřiteli v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2012

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1640/2012-1)