# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1566/2003 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 1566/2003 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1566.2003.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 28. 7. 2004 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. J. D. ## Odůvodnění V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 5. 2002, č.j. E 137/98-38, jímž Okresní soud v Písku nařídil podle svého rozsudku ze dne 13. 8. 1997, sp. zn. 4 C 1059/95, k vynucení povinnosti "zamezit - zdržet se znečišťování dvou studní oprávněného na pozemkové parcele č. 562/1 v k. ú. K. silážními šťávami pronikajícími do nich z pozemkové parcely povinného č. 371/1-zahrady v k. ú. K.," výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 30.000,- Kč a povinného zavázal k náhradě exekučních nákladů. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 251 a § 351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o.s.ř.") - měl podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí za splněny. Tvrzením povinného, že uloženou povinnost splnil, popř. že zdrojem znečišťování studní nejsou silážní šťávy pronikající z jeho pozemku, nepřikládal v daném stadiu řízení význam. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, namítaje, že povinnost uloženou mu podkladovým rozhodnutím splnil tím, že v roce 1996 odstranil silážní jámu (je ovšem stále přesvědčen, že příčinou znečištění nebyla). S potvrzením Okresní hygienické stanice v P. z 29. 11. 2001, na kterou se oprávněný odvolal v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nesouhlasí a vznesl podezření, že znečištění studní způsobuje prosakování stěn dvou septiků umístěných v jejich blízkosti, popř. že si oprávněný "částečně studny znečistil úmyslně za účelem získání finančních prostředků." Oprávněný ve vyjádření navrhl dovolání pro nepřípustnost odmítnout. Dovolání není přípustné. Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit toliko ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil - je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Otázku, zda je v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí relevantní, že se povinný - podle svého tvrzení - podrobil exekučnímu titulu, tj. učinil opatření, která zabránila v podkladovém rozhodnutí popsaným negativním jevům (znečišťování studní na pozemku oprávněného), provedeným před nebo po vydání exekučního titulu, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR "Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí," Cpj 159/79, z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Ostatní dovolatelovy námitky brojí proti věcné správnosti rozsudku, jehož výkon oprávněný navrhl; ve vykonávacím řízení jsou však bezcenné. Jestliže nejsou dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Oprávněný má podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, představující odměnu za zastupování advokátem ve výši 375,- Kč (§ 1 odst. 1, § 1 odst. 1, 2, § 12 odst. 1 písm. a/, bod 3., § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a paušální náhradu ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný navrhnout jeho soudní výkon (exekuci). V Brně dne 28. července 2004 JUDr. Pavel Krbek, v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1566/2003-1)