# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1506/2016 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 1506/2016 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1506.2016.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 14. 10. 2016 - Datum zveřejnění: 9. 1. 2017 - Klíčová slova: Exekuce - Dotčené předpisy: § 238a o. s. ř.; § 107a o. s. ř.; § 256 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl dovoláním napadeným rozhodnutím návrh oprávněné I. L., aby v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí (nařízeného nepravomocným usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 7. 2009, č. j. 35 E 1593/2002-32, o kterém pro podané odvolání rozhoduje Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. 9 Co 531/2009) namísto všech v záhlaví uvedených oprávněných vstoupila do řízení M. H., D. P., M., a to s odůvodněním, že jej nepodaly všechny osoby oprávněné nacházející se v nerozlučném společenství. Ve včasném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a o. s. ř., dovolatelka předně uvádí, že na výše uvedené osoby bylo převedeno vlastnické právo, a to na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 16. 3. 2015; v řízení o výkon rozhodnutí se tudíž již necítí být nadále aktivně legitimována. Odvolací soud navíc rozhodl toliko o zpětvzetí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zaslaného oprávněnými označenými v záhlaví a), b), c), e), nikoli ale o procesním nástupnictví, resp. podanému návrhu nevyhověl právě jen s odkazem na nerozlučné společenství na straně oprávněných. Dovolatelka dále namítá, že se účastnicí řízení stala až v okamžiku právní moci usnesení Krajského soudu ze dne 8. 9. 2015, č. j. 9 Co 531/2009-80, a tedy v době po uzavření kupní smlouvy, a tudíž nemohla být účastnicí dříve. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc "k soudu 1. stupně". Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen "o. s. ř.", a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení) a v řádném zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř., aniž by byla na dovolatele kladena povinnost vymezit předpoklady přípustnosti dle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení soudu odvolacího, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.). Z vykonávacího spisu (o řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 35 E 1593/2002) a z přiloženého spisu nalézacího (o řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 9 C 167/91) se podává následující: Okresní soudu v Teplicích rozsudkem ze dne 22. 8. 2001, č. j. 9 C 167/91-112 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2001, č. j. 12 Co 453/2001-126, vyhověl žalobě Š. D. a V. D., jíž se domáhali vyklizení v podílovém spoluvlastnictví jim patřícího pozemku, sousedícího s pozemkem žalovaných. Dne 30. 7. 2009 nařídil k jejich návrhu Okresní soud v Teplicích usnesením č. j. 35 E 1593/2002-32, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 35 E 1593/2002-27, kterým vstoupily na místo zemřelého V. D. I. L. (dříve F.) a M. P., výkon rozhodnutí provedením prací a výkonů, které následně povinný T. D. [na jehož místo následně vstoupili v záhlaví označení povinní 4) a 5)] napadl odvoláním ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, u nějž je nyní vedeno pod sp. zn. 9 Co 531/2009. Výsledkem dědických řízení po následně zemřelém Š. D. a jeho manželce M. D. je vstup oprávněných v záhlaví označených jako a) - e), o čemž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 8. 9. 2015, č. j. 9 Co 531/2009-80; ještě před jeho vydáním však uzavřely oprávněné označené jako c) - g) smlouvu o prodeji svých podílů s kupujícími M. H. a D. P., kterou na ně převedly vlastnické právo ohledně pozemků, s nimiž je exekvované právo k provedení prací a výkonů spojeno. Dne 22. 9. 2015 vzaly oprávněné a), b), c) a e) návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zpět, k čemuž odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí - toliko - poznamenal, že vzhledem k nerozlučnému společenství na straně oprávněných je nutno, aby v souladu s ustanovením § 91 odst. 2 o. s. ř. vzaly návrh zpět všechny oprávněné; tímto usnesením zároveň zamítl návrh oprávněné I. L. ze dne 19. 11. 2015 ohledně procesního nástupnictví dříve uvedených kupujících, jež bylo následně napadeno nyní posuzovaným dovoláním. Ačkoli dovolání je - jak zaznamenáno výše - přípustné, není důvodné. Lze sice souhlasit s dovolatelkou, že okolnost nerozlučného společenství účastníků na straně oprávněných důvodem k zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví jednoho z nositelů takového práva být sama o sobě nemůže, neboť z ustanovení § 91 odst. 2 v návaznosti na ustanovení § 254 odst. 1 věta první o. s. ř. plyne, že pakliže se nejedná o některou z výjimek tam druhou větou předznačených, platí úkony jednoho z nerozlučných společníků i pro společníky ostatní. Návrh jediné oprávněné tudíž v tomto ohledu nepochybně dostatečným byl. K řečenému se sluší též zaznamenat, že odvolací soud povýtce nezhodnotil další podmínky, za kterých lze návrhu na procesní nástupnictví dle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhovět, a to jmenovitě zda nastala taková právní skutečnost, s níž předpisy převod nebo přechod práva spojují, jakož ani potřebný souhlas těch, kteří mají vstoupit na místo oprávněných (odst. 2). Potud lze tudíž mít za přiléhavý i odkaz dovolatelky co do usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4191/2011. V dané věci však nelze přehlédnout, co jest pro ni zásadní, a sice že k procesnímu nástupnictví mělo dojít v řízení vykonávacím, které je upraveno k řízení nalézacímu zvláště, a to v Části šesté o. s. ř.; pro procesní nástupnictví v době po zahájení řízení o výkon rozhodnutí se totiž uplatní nejen obecná ustanovení § 107, 107a v návaznosti na ustanovení § 254 odst. 1 věta první o. s. ř., nýbrž i speciální ustanovení § 256 o. s. ř., které vyžaduje, aby oprávněný přechod práva prokázal listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (viz k tomu KŮRKA, Vladimír a DRÁPAL Ljubomír: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 242, dále pak i str. 263-264). Listina označená jako "Kupní smlouva" ze dne 16. 3. 2015 však požadavkům v tomto smyslu na ni zákonem kladeným neobstojí, resp. její pouhé sepsání advokátem nemůže být zde dostačujícím. Jelikož oprávněná přechod práva na osobu třetí náležitě neprokázala, žádná překážka soudu odvolacímu v pokračování řízení nebrání, pakliže ovšem neshledá, že oprávněné již vskutku nejsou nositelkami exekvovaného práva, resp. že vzhledem k uzavřené kupní smlouvě převedly pozemky, k nimž se toto právo váže, na osobu třetí, neboť v takovém případě by ve vymáhání práva cestou výkonu rozhodnutí nadále pokračovat možné nebylo a nezbylo by, než návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout (viz KŮRKA, Vladimír a DRÁPAL Ljubomír: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 264). Co do dovolatelčiny námitky ohledně vzniku jejího účastenství jest třeba zaznamenat, že vzniklo okamžikem právní moci usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 1. 2009, č. j. 35 E 1593/2002-27, a nikoli tedy až po prodeji pozemků, jak uvádí. Shrnutím řečeného je namístě závěr, že odvolací soud správně návrh na procesní nástupnictví na straně oprávněných zamítl, byť tak učinil z důvodů jiných; zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému řízení by soudu odvolacímu neumožnilo rozhodnout jinak, než že z důvodů nyní zaznamenaných návrh zamítnout opětovně, což zásadám hospodárnosti řízení očividně nesvědčí. Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení § 243c odst. 3 a § 224 odst. 1 v návaznosti na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.; dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná, avšak vznik nákladů řízení na straně povinných se ze spisu nepodává. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. října 2016 JUDr. Vladimír K ů r k a předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1506/2016-1)