# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1505/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 1505/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1505.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 4. 2016
- Datum zveřejnění: 15. 7. 2016
- Klíčová slova: Exekuce, Dovolání, Dovolací důvody, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013; § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále "odvolací soud") ze dne 23. 11. 2015, č. j. 9 Co 818/2015-105, jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení Okresního soudu v Opavě (dále "soud prvního stupně") ze dne 9. 4. 2015, č. j. 29 Nc 741/2003-73, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v § 237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Jestliže dovolatel vytkl odvolacímu soudu (a soudu prvního stupně) nesprávné hodnocení předložených důkazů (v důsledku toho, že soud vyšel pouze z tvrzení oprávněné, takže věc posuzoval jednostranně) a "vynechání části důkazních prostředků z jakéhokoli posouzení", a napadl tudíž správnost skutkových zjištění odvolacího soudu resp. soudu prvního stupně, nemohl tímto způsobem založit důvod dovolání, případně takovou námitku nelze od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).

Vymezení předpokladu přípustnosti dovolání odkazem dovolatele na ustanovení § 237 o. s. ř. a dovětkem, že "otázka konkrétního výkladu ustanovení § 574 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., jakožto i dalších ustanovení tohoto zákona, v této konkrétní kauze, má být učiněna odlišně od této právní otázky zvolené odvolacím soudem", nekoresponduje s žádným ze zákonných hledisek přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.), takže dovolatel si konkrétní předpoklad přípustnosti nezvolil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. dubna 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1505/2016-1)