# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1465/2003 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 1465/2003 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1465.2003.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 24. 6. 2004 - Datum zveřejnění: 31. 12. 2009 - Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 11. 2002, č.j. 7 Nc 168/99-150, kterým Okresní soud v Benešově zamítl návrhy M. N. na nařízení výkonu svého rozsudku ze dne 13. 7. 1999, č.j. 5 Nc 168/99-17. jímž byla schválena dohoda rodičů o styku otce s dítětem. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady stanovené v § 273 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o.s.ř."), nebyly naplněny. Setkání se v označených dnech neuskutečnilo zejména proto, že nezletilý - ač matka (aniž by vědomě syna proti otci naváděla) zajistila, aby byl přítomen na určeném místě - kladl odpor a odmítal s otcem odejít; styky v neutrálním prostředí za přítomnosti odborníků přitom otec odmítá. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl M. N. dovoláním, jímž namítá, že v řízení nebylo postupováno v souladu se zákonem, neboť soud matku dítěte ve smyslu § 272 odst. 2 o.s.ř. nevyzval, aby se dohodě o styku podrobila, a neprovedl důkazy (výslechy svědků), které otec v řízení navrhl. Dovolatel dále zpochybnil zjištění, podle něhož matka vykonala vše potřebné pro řádný průběh styku; nezletilého sice přivedla, ovšem "ničím se nepřičinila k tomu, aby syn byl též v psychické pohodě a aby byl i po této stránce na styk připraven." V této souvislosti poukázal na roli, kterou při realizaci styku s nezletilým sehrává babička dítěte. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Dovolatel neuplatnil - i když jej formálně ohlašuje - námitky podřaditelné důvodu uvedenému v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Vytýká-li, že M. N. nebyla (v rozporu s § 272 odst. 2 o.s.ř.) vyzvána k plnění povinností vyplývajících pro ni z dohody o úpravě styku a že soud nevyslechl navržené svědky (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), čímž způsobil, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, popř. neúplně, podrobuje rozhodnutí kritice z pozic důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám (i kdyby řízení skutečně zatěžovaly) dovolací soud - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. - přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; uvedená podmínka však v projednávané věci splněna není. Námitky proti skutkovým zjištěním způsobem vymezeným ustanovením § 241a odst. 3 o.s.ř. pak jsou v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost může být založena podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., bezcenné. Jestliže podmínky přípustnosti nejsou dány podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (dovolatel na jejich náhradu nemá právo a ostatním účastníkům v tomto stadiu řízení náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. června 2004 JUDr. Pavel Krbek, v.r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1465/2003-1)