# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1359/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 1359/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1359.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 6. 2016
- Datum zveřejnění: 9. 8. 2016
- Klíčová slova: Dovolací důvody, Dovolání, Exekuce, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 241a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 196a obch. zák. ve znění do 31.12.2013; § 240 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

Dovolání povinné se odmítá.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné ze dne 22. ledna 2016 (k jehož doplnění ze dne 1. února 2016 se pro opožděnost podání nepřihlíží) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2015, č. j. 12 Co 261/2015-660, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. března 2015, č. j. 49 EXE 1142/2012-603, o zamítnutí návrhu povinné ze dne 13. května 2013 na zastavení exekuce, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen "o. s. ř.", odmítl, neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - § 241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 ve spojení s § 237 o. s. ř.). Dovolatelka sice poukazuje na rozpor dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu s judikaturou dovolacího soudu týkající se aplikace ustanovení § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen "ObchZ"), tento rozpor nejen že žádným způsobem v dovolání nespecifikuje, navíc, i kdyby tak učinila, usnesení odvolacího soudu je v souladu mimo jiné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 4099/2014, či s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. 21 Cdo 2584/2015, a zde citovanými rozhodnutími téhož soudu, vydanými v obdobných věcech, od nichž není důvod se odchýlit. Za tohoto stavu s ohledem na výše uvedené dovolání povinné trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 6. 2016

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1359/2016-1)