# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 13/2025 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 20 Cdo 13/2025 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.13.2025.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 14. 1. 2025 - Datum zveřejnění: 29. 1. 2025 - Klíčová slova: Zastoupení povinné [ Zastoupení ] - Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř. ## Výrok Řízení o dovolání obou povinných se zastavuje. ## Odůvodnění Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. dubna 2024, č. j. 25 Co 456/2012-527, odmítl žalobu povinných na obnovu řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání povinných usnesením ze dne 5. září 2024, č. j. 3 Co 53/2024-551, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podali oba povinní dovolání (spolu s námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodoval) s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.". Dovolacímu soudu je z jeho činnosti známo a plyne to i z obsahu spisu, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. října 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům již Nejvyšší soud dospěl např. v usnesení ze dne 27. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 24. června 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, ze dne 1. listopadu 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 23. prosince 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 28. února 2023, sp. zn. 29 Cdo 458/2023, ze dne 29. ledna 2024, sp. zn. 24 Cdo 138/2024, nebo ze dne 23. července 2024, sp. zn. 20 Cdo 2047/2024). Dovolací soud má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží - ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od povinných. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem a netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání. Ačkoli povinní nebyli soudem prvního stupně vyzváni, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání, dovolací soud konstatuje, že povinní si musejí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost je známa přinejmenším z jiných řízení. Tímto postupem proto nemohla být ohrožena jejich procesní práva, neboť poučení o náležitém zastoupení v dovolacím řízení se povinným (dříve) opakovaně dostalo. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13). Jelikož povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor, Nejvyšší soud řízení o jejich dovolání zastavil (srov. § 243c odst. 3 věta třetí ve spojení s § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.). Dovolatelé neuhradili ani soudní poplatek z dovolání. Přestože si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012 (uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním vznesli námitku podjatosti soudců senátu 3 Co Vrchního soudu v Praze, kteří rozhodovali o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), jednak (opět) jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. rovněž nepožívá právní ochrany [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 2/2009), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017]. O tzv. delegaci nutné (§ 12 odst. 1 o. s. ř.) lze nadto rozhodnout až poté, co bylo v řízení podle § 16 odst. 1 o. s. ř. pravomocně rozhodnuto o vyloučení všech soudců daného soudu; taková situace však v poměrech právě projednávané věci nenastala. Povinní současně v dovolání navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není "projednatelný" ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem dovolatelů na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-13/2025-1)