# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 128/2004

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 128/2004
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.128.2004.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 1. 2005
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 3. 2003, č.j. 73 Nc 622/2003-8, kterým Okresní soud Plzeň - město nařídil podle svého rozsudku ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 16 C 29/2001, k vydobytí pohledávky 220.000,- Kč s 26 % úroky od 29. 6. 1998 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (27.758,20 Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. D., soudního exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 120/2001 Sb."). Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny, zejména - po zjištění, že podkladové rozhodnutí bylo řádně doručeno opatrovníku, který byl ve smyslu § 29 odst. 3 občanského soudního řádu ustanoven povinnému jako účastníku neznámého pobytu - uzavřel, že exekuční titul (§ 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.) je vykonatelný.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž (podle obsahu) namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen "o.s.ř."). Podle názoru dovolatele není k výkonu navržený rozsudek "řádným exekučním titulem," neboť byl doručen toliko jeho opatrovníku; pro jeho ustanovení však nebyly splněny zákonné podmínky (kdyby soud v nalézacím řízení učinil opatření ke zjištění pobytu, zjistil by, že se povinný zdržuje na adrese svého trvalého bydliště).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozhodnutí, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci), jehož dovolatel také užil. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil - je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Otázka, kterou dovolatel předestřel pro účely dovolacího přezkumu (zda v exekuci může být významná námitka, že v řízení, jehož výsledkem bylo vydání podkladového rozhodnutí, nebyly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka, s nímž nalézací soud namísto účastníka jednal), výše uvedené znaky nesplňuje, neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-128/2004-1)